Vlhká Jáma na Bedně 2008
(zapsal VLáďa, pár komentářů dodala MAjda)
Přípravy
Před Bednou jsme řešili pro nás
nezvyklý problém – bylo nás moc. Vyřešili jsme to postavením týmů dvou – Honza,
Tom a Surgi oprášili svého diakritického pejska °=*^||~||´
a za Vlhkou jámu jsme měli
jít ve složení Vláďa, Kačka, Majda s tím, že na
zbylá místa seženeme nějaké posily. Po mírných peripetiích jsme nalezli Dana,
který uhnal ještě Olinku. Bohužel asi dva dny před Bednou Dan omarodil a Olinka
se bez něj s cizími lidmi bála, takže jsme rázem byli na třech. Naštěstí
se na poslední chvíli nabídnul Jarin, s tím, že
může až v sobotu k večeru. Takže Vlhká jáma byla nakonec ve
čtyřčlenném táborovém složení, s tím, že Dan nám jako páty člen bude dělat nadstandardního přítele na telefonu. Ještě je třeba dodat, že to byla
první účast Vlhké Jámy na Bedně coby hrajícího týmu (loni jsme si některé šifry
vyzkoušeli jako testeři a atmosféru zažili jako pomocníci a agenti lepící
inzeráty po Vinohradech, ano, ty inzeráty, které stejně skoro nikdo nenašel a
nevyužil J). Jediný Vláďa měl za sebou
alespoň jednu hráčskou účast na Bedně v „pejskovi“, Jarin
se loni zúčastnil asi na 4 hodiny, já a Kačka ani to, pro Dana a Olinku by to
byla vůbec první šifrovačka. Takže naše (nebo tedy
alespoň mé) očekávání a rozechvění před ó velkou Bednou bylo veliké.
Natěšeně jsme zanalyzovali Bednářské listy – očekávali jsme s radostí ptačí šifru (i když Kačka, náš biolog, upozorňovala, že k ptákům se ještě nedostala...), mezi výherci soutěže jsme odhalili všechny Masaryky, Štefániky, Vrchlické atd., počítali jsme s přiřazováním erbů nějakým znakům atd.
Start – 15:30
Před startem jsme měli sraz v Pivnici u Lažanských na FAMU, kde jsme poobědvali a pak už vyrazili na Střelečák. Vystáli jsme frontu na registraci, přivítali se s Břeťou, který chodí normálně za Vlhkou jámu, ale na Bedně je za orgy, zamávali pár dalším lidem... Pak jsme se věnovali ručním pracem na oktilkách a přemýšleli, jaká zvolit písmena pro start. K, M, Y jsme po pozorování výskytu písmen na hrudích ostatních hráčů na poslední chvíli změnili na K, O, Y. Před hrou se mi sice ledaskdo smál, že stojím jako tvrdý Y, ale nakonec jsem to s ypsilonem docela vyhrál (na ten návrh samohlásky Y jsem docela pyšná, byl to jeden z nemnoha konstruktivních přínosů mé osoby na letošní Bedně).
Hra se odstartovala a vypukl chaos, okamžitě jsme se v týmu navzájem ztratili. Ukázalo se, že vzhledem k vyhlašovaným tématům, na které se měla z lidí-písmenek tvořit slova, byli ypsiloni docela žádaní. Protože jsme byli jen tříčlenný tým, museli jsme se dvakrát vrátit, abychom splnili požadovaný počet pěti průchodů bránou. Ypsilon se vyplatil, na Masaryka jsem stihnul projít hned dvakrát a následující vyjmenovaná slova byla pro mne taky lahůdka. Ještě jsem musel na Majdu s Kačkou čekat, ale i tak jsme byli mezi prvními, kdo si brali zadání první šifry. Start se podařil a já si oddechl, protože hromadné starty nemám rád, zpravidla pořád stojím na místě, když ostatní už někam utíkají...
Jedna – oktilky
– 3. místo, 15:44 - ztráta 5 minut
Co s tím, bylo jasné –
stačilo pojmenovat oktilky dle článkuv Bednářských
listech. Provedli jsme na stojáka na mostě a vydali
se k dívce s Amforou. (I mě napadlo, že by
nebylo marné pojmenovat si oktilky už před hrou, ale
nakonec jsem dala přednost družbě s kamarády. A myslím, že nás to stálo
tak 5 minut, což je dosti zanedbatelné. I tak jsme si užili situaci, kdy jsme
se při přesunu na další stanoviště ohlédli, abychom zjistili, jak velké davy
jdou za námi, a nešel nikdo, jen Prahory. Prahory v zádech, to byl věru
ojedinělý zážitek.)
Dva – bednářský ciferník a
chaotická směska – 16:04 - 2. místo, ztráta 2 minuty
Tohle byla přesně úloha, kde by se hodila každá hlava a každá noha, takže se zde trochu negativně promítlo, že jsme startovali jen tři. Nebyl jsem moc schopný se soustředit tak, abych přečetl návod k ciferníku dostatečně podrobně, abych to celé pochopil (bylo to poprvé, co jsem Vláďu zažila takhle roztřeseného na šifrovačce, většinou je to on, kdo má chladnou hlavu a vnáší do činnosti systém – druhé místo v průběžném pořadí na Bedně, i když odpovídalo spíš losu než čemukoliv jinému, zřejmě zapůsobilo i na něj), Majda naštěstí ano. Majda brzy vyluštila šifru „Pošta“, já si marně lámal hlavu s grafem s městy (příslušné rodáky jsme věděli, ale aplikovat je na Petřín mně nenapadlo), Kačka se pomalu prokousávala přesmyčkami. Nerudovku jsme chtěli zadat Danovi, který byl ale právě na nákupu, tak jsme zkoušeli i jiné přátele, aby zkusili vygooglovat domovní znamení v Nerudovce, ale všichni byli zrovna mimo net. Nějak se mi nedařilo vymáčknou cokoliv z jakékoliv šifry, co jsme mohli řešit na místě. Vyrazil jsem tedy řešit Karla Nepraše, s sebou jsem si vzal zadání Nerudovky (kdyby mi volal Dan, že už doběhl k netu) – jako na potvoru jsem samozřejmě nechal u Majdy s Kačkou telefon, jojo, není nad chaos a dezorganizaci. Nepraš byl celkem jednoduchý (jen jsem musel nakonec ještě udělat posun o jedna, protože jsem začal počítat od „nulté“ hlavy, která není s ostatními 26 v řadě, protože jsem si to nejdřív nespočítal. Pak jsem vyrazil pro zadání k výtoku Čertovky, což se ukázalo především jako logistický problém, jak se dostat tam, kam chci – že z toho je potřeba udělat parníček bylo jasné (tady bylo škoda toho mobilu, protože se Vláďu nedalo z akce odvolat. Věděli jsem přitom, že nová hesla příliš nepotřebujeme, spíš nám chyběly kapacity na kombinatorickou činnost nad hesly a hodinami). Holky mezitím z prvního kódu nastavili několik oktilek, dostali z přesmyček Fryntu/Vrchlického, ale pro kód by se muselo na Petřín, a tak jsme vypsali dvojice z tří dílčích šifer, které jsme měli, a zbylé čtyři vyzkoušeli tak, aby dávaly smysluplná slova a pak už jen chvíli nastavovali ciferník.
Za chvíli už běžím k Břeťovi k dívce s Amforou pošeptat „Saxofon“, říká že jsme tak kolem 30. místa a dostáváme šifru 3*.
Tři hvězdička – geometrická –
18:00 - ???. místo, ztráta 43 minuty
Vracím se zpět na ležení, kde jsme luštili dvojku. Načrtáváme konstrukci dle zadání a rychle přicházíme na správné řešení spočívající ve vykreslování tvaru geometrickými útvary, o kterých je zrovna řeč. Vyrážíme přes Karlův most (hrůza, hrůz) k obecnímu dvoru. Tam akorát seděly Prahory, které zjevně akorát doluštily kolečko.
Tři procento – komiks – 18:38
Zadání vypadá dost šíleně. Co tady může nést nějakou informaci? Do toho nám přichází smska od orgů: Už jste si nakreslili obrázek? Chvíli netušíme, o co jde. Až po chvíli nám dochází, že jde o zatoulanou nápovědu k předchozí šifře, a my se můžeme zase koncentrovat na komiks. Okamžitě nás napadá, že to vypadá jako sudoku a vzpomeneme na Frantu, ale zatím to neumíme využít. Pak nacházíme tvary v podobě písmenek a soustředíme se na ně. Ale kde je hranice, co je ještě písmenko a co je jen naše fantazie? Navíc máme hlad. Volíme hospodskou strategii, tj. spoléháme na to, že správný nápad přijde 30 vteřin poté, co si v hospodě objednáme. Kde jen tu ale sehnat hospodu, která není jen pro cizince? Vzpomínám si na Pivnici u Milosrdných. Tam ale mají plno, a tak nás vyhazují s protivnými poznámkami o našich karimatkách. Hospoda nebude kempujeme u kostela Sv. Šimona a Judy (a vzpomínáme na výchovné koncerty, které jsme zde byli nuceni absolvovat). Začínáme pořádně aplikovat sudoku a Frantu Vomáčku. Když už víme, jak na to, a já měřím a stříhám devítiny obrázků, přichází nápovědní smska. Volá Jarin, že za chvíli vyrazí za námi. Já jdu k Mánesovi napřed, Majda po zlomené noze úplně rychle nechodí.
Tři dolar – dvojpísmenka – 19:38
Zadání vypadá na hezkou šifru s nesmyslným textem, jaké mám docela rád. Trochu mě překvapuje zvolený font, ale naštěstí mu nevěnuji pozornost. Rychle se ukazuje způsob kódování – napadl mě z toho, že dvoupísmenná slova obsahují opakování smysluplného písmena... dochází mi, že každé písmeno je dvakrát a na překryvech se sčítají. Ještě něž holky dojdou mám princip šifry, vím že první a poslední písmeno každého slova je nešifrované... Dá se docela odhadnout, o čem to je. Rozdělujeme si části šifry, rychle nalézáme, že to důležité je uprostřed, vyrážím na křižovatku Betlémská a Divadelní, Kačka s Majdou mi pak cestou volají upřesnění s břečťanem. Zjišťuji, že jsme na konci kolečka, jdu založit základnu do nedaleké Pivnice u Lažanských (barmanka si mě pamatuje už od odpoledne), objednávám kofoly a studené jídlo a čekám na zbytek týmu, protože s sebou nemám zbylé dvě třetiny čtvrté šifry, a tak s tím nic moc dělat nemůžu. Majda s Kačkou dorážejí spolu s kofolami a po chvíli i Jarin. Jsme konečně komplet. Stříháme zadání čtyřky, jíme a pomalu se pouštíme do začátku lineární části.
Čtyři – padající text – 20:16 - 17. místo, ztráta 1 hodina 57 minut
Princip máme velmi rychle, dál řešíme paralelně v přepsané variantě a s miniaturními proužky z originálu. Brzy získáváme informace, že další stanoviště je u fontánky ve Františkánské zahradě. Vyrážím napřed, zbytek týmu dolušťuje, protože to vypadá na ještě docela dlouhý text. Už na Jungmaňáku vím, že opět nebude moc platné, že jdu napřed. Jsou tu týmy s discmany, který u nás má Kačka...U fontánky v zahradě nic není, ptám se nechápající poblíž sedící líbající se dvojice, jestli náhodou něco nerozdávají. Dvakrát obkroužím zahradu, než najdu nenápadného Šneka v rohu, kde bych ho nečekal (nebo je tam druhá fontánka, o které nevím?). Dostávám CD a jdu čekat k Jungmanovi na ostatní. Přibíhá ke mně Pavel Pipek z Biohazardu, jestli jsem v zahradě našel stanoviště – zjevně má stejný problém jako já. Odpovídám že ano, ale ne bez problémů.
Pět – slepecké CD – 21:14 - 15. místo, ztráta 2 hodiny 33 minuty
Nějak jsme čekali, že uslyšíme ptačí hlasy. Místo toho klepání a podivné ruchy. Pár minut posloucháme, princip je jasný – zvukový popis cesty. S výrazem pionýrského vedoucího se vedení výpravy ujímá Jarin. Cesta kolem hudebnin je jasná, stejně tak se to zdá jasné až k záchodkům v podchodu metra. Pak identifikujeme bankomat, ale pak to příliš nestíháme k žádným jezdícím schodům ven. Zkoušíme další stopu, procházíme kolem diskotéky, nacházíme casino a zahýbáme na Václavák, kde krásně sedí ještě kráva na McDonalda a vedlejší steakhouse. Pak už to smysl nedává… Zkoušíme různé varianty… Vracíme se k bankomatu… Nový pokus vede po příkopech, kde se potvrzují děti i divadlo. Od Stavovského divadla to zkoušíme po ovocném trhu. Moc netušíme co je to rytmické „šumění vln“ – stromy? (prý lampy, to sedí) Nacházíme kapitána Nemo. Do toho přichází nápověda, kterou nepotřebujeme, ale alespoň nás ujišťuje, že alespoň k divadlu je to dobře. Další cesta už je celkem jasná, s drobným zablouděním k Prašné bráně. O klubu na střeše Kotvy Jarin ví a já si také vzpomínám, že jsem tam už byl. Černošský vyhazovač ukazuje místo, kde jsou zprávy, aby se mu tam nežádoucí osoby moc nepoflakovaly…
Šest – šifrovací mřížka – 23:08 - 12. místo, ztráta 2 hodiny 53 minuty
Poté, zjistíme, že mřížka nepokrývá veškerý text, to s trochou nedůvěry skutečně řešíme jako mřížku. Zbylá písmenka dávají čti ob osm. Chvíli experimentujeme, co to přesně znamená, a hladce čteme HOREJSI RYBNI a pak nesmysly. Usuzujeme, že při čtení ob osm se už nemáme cyklicky vracet a brát v úvahu jen první kolo, tedy. HOREJSI RYBN. Majda ho nachází v Kyjích. Balíme, jdeme na metro, Dan nám optimalizuje trasu na zastávku tramvaje u Elektry.
Sedm – šikmá morzeovka – 0:13 – 8. místo, ztráta 2 hodiny 57 minut
U viaduktu nejdříve několik minut
zakládáme ležení, pak chvilku koukáme do šifry, odhalujeme řešení a několik minut
balíme ležení. Moc pěkná šifra, vypadá to jako morzeovka
a kupodivu to je morzeovka. Přesun je docela dlouhý. Majda má na některých rozbahněných úsecích trochu problémy,
přesun máme docela pomalý. Ono rychlé přesuny nám
nehrozí ani normálně, natož s mou nerozhýbanou nohou. Za vlhka a
v jámovitém terénu se rozdíl oproti normálnímu tempu ještě výrazně
zvyšuje. Také v této chvíli poprvé proklínám Břeťu,
s kterým jsem před hrou konzultovala fyzickou náročnost trasy a její
vhodnost pro kulhající, a byla jsem ujištěna, že přesuny budou dlouhé tak 15-20
minut. Docela bych si užila, kdyby mi ten 20minutový přesun třeba mezi
Osm – kostičky – 1:20 – 8.
místo, ztráta 3 hodiny 20 minut
První solidní zákys. Ono tu bylo i docela dost týmů… Nějakou dobu nám trvalo už samotné nalezení zprávy. Přemýšlíme co s tím. Tak po dvaceti minutách konečně chápeme, že jde o pláště šesti krychlí. Stříháme jedno zadání a lepíme kostičky. Nacházíme DOKOLA. A pak nic. Kolem procházejí týmy, sedíme blbě. Balíme a jdeme o kus dál od zimy u rybníka do blízké zástavby. Jak pravil jeden kolemjdoucí tým, retardovaný tým na retardéru. Zkoušíme mnoho variant, jak to poskládat dokola… Včetně ponechání kostiček na původních a tedy správných místech. Nic. Krize. Nakonec beru 24 písmenek stěn (bez dokola) a zkouším z nich něco permutovat. Krásně vychází POC RYBNIK HRAZ, navíc to vykazuje i jistou logiku – určité úseky (POC R, YBNI HRAZ) jsou v zadání stejně orientované, jen netušíme, proč se některá stejně orientovaná písmena nepoužijou. Ze zbylých písmen jde složit třeba ALEJ, ale furt ještě zbývá trocha bordelu. Tým zůstává na místě a já jdu zkoumat Počernický rybník (fakt nechceme haluzit, i když řešení je pravděpodobné – je jasné, že nám jen uniká nějaký aspekt šifry a chceme na něj přijít, ale zkrátka to nejde). Skutečně nacházím další zadání. Není to úplně košer, ale co se dá dělat. Mapa. Kde je šifra? Vyrážím zpět k týmu, který jde za mnou, potkáváme se na půl cesty u hotelu.
Devět – mapa – 3:56 - 14. místo, ztráta 5 hodin 8 minut
Napadá nás všelicos. I otázka, jestli máme kompletní zadání. Odhalujeme „kostel pro ženy“ v Běchovicích. Moc tomu nevěříme, ale máme v plánu to prozkoumat. Na blízké benzínce doplňujeme zásoby tekutin, za chvíli nám jede autobus do Běchovic. Odhalujeme ještě feratu v Běchovicích a i když koukáme po dalších divných věcech, žádné nevidíme. Asi 5 minut před příjezdem autobusu Jarin konečně nachází v legendě značku dalšího stanoviště (prohlížení legendy a hledání podezřelých věcí zde, byl první úkon, který jsme provedli. Samozřejmě jsme nic nenašli, časná ranní hodina udělá své.). Ještě se rychle snažíme najít značku v mapě, samozřejmě bez úspěchu. Odjíždíme tedy trochu riskantně do Běchovic, ale jako alternativní řešení máme špendlíkovou variantu, a to je celkem jedno, odkud se to půjde. Hledáme na místě kostela, je tu ještě jeden tým. Jarin jde zkoumat feratu na červené. Googlujeme spojení do Dubče. Naštěstí se nám tam fakt nechce, a tak nakonec (na poslední chvíli) nacházíme i další nesmysly na mapě a během okamžiku přicházíme na řešení správné. Vyrážíme pěšky, Majda se přibližuje autobusem. Cestou potkáváme orgy v autě, trochu se diví, odkud jdeme…
Deset – opakující se slova – 5:49 - 11. místo, ztráta 6 hodin 8 minut.
Stanoviště jsme chvíli hledali, dorazila i Majda. Šifra byla dostatečně návodná. Hledání duplicitních slov byl po probdělé noci docela oříšek. Relativně rychle jsme ale věděli, že musíme nejdřív k hájovně a cestou jsme za pochodu doluštili i zbytek o prvním rozcestí na zelené. Přesun byl opruzný, hnusné počasí, trochu jsme zbloudili do průmyslového areálu, potkali jsme divočáky (Vláďa prý viděl i selátko, naštěstí se o to se zbytkem týmu nepodělil, bachyně s mladými by nás možná trochu odradila od dalšího postupu) a bažanta. Majda a její nedávná zlomenina nohy už toho měla plné zuby, tak jsme ji poslali autobusem ze zastávky, kolem které jsme šli do Klánovic, kam jsme odhadovali další postup, a na 11 pokračovali ve třech. Počasí hnusné. Přesun hnusný.
Jedenáct – kukačka – 7:14 - 9. místo, ztráta 6 hodin 8 minut
Tahle šifra nás dostala, přesvědčili jsme sami sebe, že se o ní ani nebudeme pokoušet. Na místě vyšilovaly minimálně tři další týmy, běhaly po lese a poslouchaly ptáky. Už od článku v Bednářských listech jsme očekávali šifru založenou na rozpoznávání hlasů ptáků. Pomysleli jsme si, že je to tady. Kukačku jsme našli hned. Nijak jsme ji nestudovali, řekli jsme si, že tady je kukačka a přemýšleli, jak určit další ptáky. Byli jsme přesvědčeni že orgové rozvěsili po lese podobných repráků více, je potřeba hlasy pojmenovat... do toho živí práci a déšť a raní krize. Rozhodli jsme se pro taktickou nápovědu – hledat po lese, co je živý pták a co další repráky se nám nechtělo, navíc jsme měli Majdu, kterou jsme vyslali napřed autobusem, už v Klánovicích (na tom vzdaní bez boje jsem měla asi dost podíl já, když mi Vláďa volal, že tam jsou ptáčci, asi reproduktor různě po lese, ale že je nemůžou najít, tak jsem mu při představě dvou osamocených hodin v Klánovicích hned navrhla, že jestli se jim do toho nechce, tak ať si vezmou nápovědu, že do cíle to stejně nestihneme, tak ať si radši zaluštíme společně a něco, co nás bude bavit…)
Jojo, kdyby se člověk nenechal zblbnout... ale kombinace článku v Listech a chování ostatních týmů nás dostala.
Dostali jsme polohu stanoviště – ZŠ Klánovice. Majda bohužel v autobusu zaspala kudy jela, vykoplo ji to v Klánovicích na konečné a následně mrákotně zabloudila. Školu nakonec našla asi o minutu dřív než my. Ale ono by to bylo stejně jedno, i když bych to vyzvedla o tu půlhodinu dřív, těžko bych s tím hnula. Na to jsem byla fakt moc utahaná.
Dvanáct – podivná mapa – 7:55 - 7. místo, ztráta 6 hodin 16 minut
Vypadá to na další hromadný zákys. Beru dvě zadání z tenčící se zásoby. Kolem několik týmů, mimo jiné lehce zdeptaně vypadající Biohazard. Usidlujeme se v autobusové zastávce. Objevujeme podivná zvířátka, zkoušíme delfskou metodu. Pak se začínáme zajímat o půdorys kostela nezvykle zdůrazněný na jednom z ostrůvků (netušíme proč byl tak jasný). Máme hned dvě řešení za použití kostela:
Na mapě jsou tři důležité body – místo, kde jsme, kostel v Klánovicích a cíl. V reálu známe dvě (nás a kostel), třetí jsme schopni dokonstruovat podle divné mapy na skutečné mapě. Vychází to ale divně kousek od Klánovic na no name místě.
Kostel není kostel v Klánovicích, ale obecně prostě kostel. Pomocí kostela se dá zadání 12. šifry zorientovat (oltář je na východě). Tím známe směr dalšího stanoviště (nikoliv vzdálenost). Při mé nepřesnosti konstrukce na mapě vychází tato linie naprosto přesně na nesmyslný šestsetmetrový kopeček. A vede přesně přes restauraci Olymp v Klánovicích. Je nedaleko, jdu ji pro jistotu prozkoumat. Marně, jak jinak.
Krize. Útlum. Mikrospánek. Jarin překládá mapu. Krize pokračuje. Nikdo nevyvíjí nijak velkou aktivitu. Probouzím se a rozhoduji se, že to vyluštím. Po pěti minutách čtu řešení, tým si nejdřív myslí, že si dělám legraci. Neodpouštíme si hromadné juchů před rezignovaně vypadajícím Biohazardem. Vyrážíme dál, další dlouhý deštivý přechod, Majdě už to ťape jen docela pomaloučku.
Třináct – segmenty – 10:06 - 7. místo, ztráta 7 hodin 22 minuty
Jsme mokří, máme toho plné zuby. Hráz je pekelně daleko. Luštíme v lese pod deštníkem. Nalézáme sekvence s X… časem chápeme, že jde o segmenty pojmenované vždy dvěma písmeny. Zkoušíme tyto dvojice písmen vyškrtat jako v osmisměrce. Nedaří se. Déšť je odporný. Hra celkem brzo končí, nikam o moc dál nedojdeme. Volíme přesun do civilizace ve směru předpokládaného postupu – do Úval. Cestou napadá Majdu ještě další varianta, kterou zkoušíme na kraji Úval pod mostem asi o čtvrt na dvanáct. Je to téměř správně – jen si nemalujeme podle monotónní písmenné řady, ale podle celého řádku. Vychází tak kromě písmen i paznaky. Už nemáme morálku na to, dobrušovat myšlenku a pokračovat v trápení, jdeme na nádraží, kde nás asi po 20 minutách zastihne sms o cíli. Nakonec se nejtvrdší jádro rozhoduje vystoupit v Klánovicích a zajít se podívat do cíle, kam doražíme jako snad poslední (stíháme vysvětlení posledních 3 šifer), už tam není vůbec nic k jídlu, ale fasujeme propisky, chvíli kecáme s Břeťou, ospale zevlíme, zjišťujeme, že nám zrovna ujel autobus, ospale překážíme uklízejícím orgům a konečně odcházíme na bus, vlak, tramvaj a výtah, vstříc vaně a posteli.
Hodnocení:
Velké plusy
+ dobře fungující hra
+ většina šifer vynikajících
+ spousta super nápadů
Malé mínusy
- nevynulované BINFO na začátku hry J
- CD – vynikající nápad, horší realizace
- překvapivě terénní část (po předchozích ročnících mohl ledaskdo očekávat opět téměř bezbariérovou bednu) – drobné varování by bylo fajn
- některé fakt dlouhé přesuny
Ale každopádně díky moc všem bednářům za hru. Byla moc pěkná a fakt jsme si ji užili.