Vlhkä jäma na Poškole 2012

Na Poškolu se těšíme, protože se nám jednoduše na téhle hře nějak daří. Břeťu máme v Chicagu a tak jako obvykle řešíme jak slepit tým. S Majdou máme radost, že se po delší době zase jednou vypravíme na hru se zakládajícím vlhkojámákem Honzou. Zato Pavel, který hájil naše barvy loni ve Vlhkém tučňákovi, se nechává slyšet, že chce jít s týmem, kde si taky trochu zaluští, a nastupuje za Hlavou proti zdi (Pavle, koukej se přestat podceňovat, to ti máme vést evidenci, kdy to jsi ty, kdo šifru louskne!?).

Nakonec slovo dalo slovo a dáváme se dohromady s Viktorem a Kristýnou a modifikujeme název týmu o tapüří přehlásky. Tapüü! (Skoro jsme naučili Vlhkou jámu zdravit ostatní zvoláním “čvacht”!) Já se na Poškolu taky těšila, anžto to byla první a poslední šifrovačka sezóny, se kterou jsem mohla mít tu čest, tapürům se poškolí šifry navíc taky obvykle líbí.

Start

Předpokládáme, že orgové ctí tradici a existuje zkratka, takže obíhání stanovišť nebude nejefektivnější řešení. Strašně se nám nechce do front, byť se někteří z nás na chvíli dají strhnout davem. Balónky vypadají podezřele, ale u jednoho stanoviště je zpočátku nevidíme, a tak nejdřív luštíme mapu, kde vypadají podezřele nějaká slitá písmena. Když se objeví i poslední balónky, začínáme řešit je. Duha? Binárka? Písmena vypadají dobře, co z nich vyskreblíme? Strávení? Nic moc, ale Majda to jde zkusit. Nějakou dobu trvá najít Viktora ve frontě. Vyrážíme, zdá se, že první.

Lalok kolem Suchdola

Na dvojce si Honzu odvádí ďábel a něco mu šušká. Všímáme si dvou zadání, hodiny jdou snadno, a tak vyrážíme na trojku, přičemž za pochodu analyzujeme zkratkovou šifru. Objevujeme 26 slov a místy v tom vidíme velmi básicky ztvárněný epos o útoku na WTC. Nic čeho se chytit a tak svištíme po jednotlivých šifrách dál. U druhého mlýna děláme navigační chybu, nevšímáme si samolepky na skále a marně hledáme skálu přímo u mlýna. Předbíhá nás voy-a-ger a ještě někdo. Na blednoucích písmenkách máme první a téměř i poslední náznak zákysu na hře. Asi pět minut nepřichází žádný smysluplný nápad.

Sedmička a dál

Podle statistik pár týmů prošlo zkratkou, ale nemají dramatický náskok, takže cesta oklikou nebyla až tak nevýhodná. Aspoň jsme se rozehřáli. Při přesunu na osmičku děláme nepříjemnou navigační chybu. Pleteme si východ a západ, jdeme na špatný konec ulice a ještě navíc se nemoudře pokoušíme projít skrze výzkumáky, takže jdeme špatnou cestou na špatné místo. Viktor si nadává a doufá, že to nebude rozhodovat. Nerozhodovalo, ale daleko k tomu nebylo.

Není nad to přijít na stanoviště a najít tam vlastní šifru (není nad to? je to dost k vzteku, pokud se jedná o šifru dosud nepoužitou). Viktor s Kristýnou na sebe mrknou a čtou. Na Noci tapürů prý již několik let plánovali takovou přímo v ZOO.  A konec. Šifrovačka kolem výběhu tapürů nepovede. :( Tady získáváme náskok, který nás na chvíli vrací do čela.

Není nad to přijít na stanoviště a najít tam vlastní šifru. Zase je šuplík na Bednu s nápisem „k dotažení“ prázdnější. Šachová šifra pěkná, s podobným nápadem jsme si hráli, ale nikdy se nám ho nepodařilo dotáhnout (mně tedy šifra přišla tuctová, ale možná je to tím šuplíkem - mně taky přijde celkem očividná, i když jsem se k jejímu řešení v té rychlosti ani nedostal, už to podle mě někde bylo). Zadání vybíráme těsně s BORGy, přičemž se s nimi škádlíme tak intenzivně, že dostáváme vynadáno od hlídačů šifry, ať si každý tým jdeme po svém.

Efektivita řešení šachů ani přesun k Matěji není ideální, a tak zase trochu ztrácíme. U Matěje už sedí BORGové, my navíc ztrácíme dohledávkou, a tak vyzvedáváme až třetí či čtvrtí, rukou společnou s Vepři ve při.

S nimi společně dorážíme i na dvanáctku, přičemž navzájem hrajeme hru tady u té cedule ty šifry taky nejsou tak dlouho, až jsem asi jediný, kdo si zadání ještě nevšiml. Společně si zadání fotíme a chvíli nad ním dumáme. Nejpodezřelejší je mapa, zjevně s přidanými stanovišti. Jako o možném, byť ošklivém a nepotvrzujícím se řešení uvažujeme o bodu č. 13. Vysíláme tam Honzu s Viktorem a já, Majda a Kristýna jdeme domů. Tedy přesně domů k Majdiným rodičům, kteří nám zrovna hlídají Aničku a kteří bydlí téměř doslova za rohem. Užíváme si luštění v teple, světlu, suchu a na monitorech dvou počítačů. Honza s Viktorem hlásí neúspěch a vracejí se. Objevujeme PRASE PRA…, což nás navádí na luštění PRAmenů v mapě. Být bod č. 12 splývající se značkou pramen o fous blíž, zkontrolovali bychom ho taky. Koukáme, kde jsou nápovědy, zjišťuji, že mi za chvíli jede autobus zpátky k Matěji, a tak lehce nepřipraveně rychle odbíhám sice s foťákem, ale zato bez paměťové karty, která t. č. byla v počítači.  

Z originální cedule konečně odhalujeme změny v textu, s Majdou si po telefonu chvíli snažíme text paralelně číst, až z toho vyskočí praantilopy a pratuři.

Přes druhý drobný zákys na dvanáctce vybíráme pípátko zase jako první, i když těsně před dalšími týmy. Honza zde fasuje od pekelníků pekelný nápoj, což jej motivuje k zmapování pípátek, o čemž my ostatní stále jen žvaníme. Dělíme si sektory a sjednocujeme čas a během 10 minut máme všechna písmena. V čele pole vyrážíme dál, pochopit, proč se Poškoláci tvářili na Bedně poněkud rozmrzele. Nejprve krychle u Veleslavína, a pak “klasická Bednářská osmička” u rybníka v Liboci (také jsme nejdřív hledali u bud., kde byla ještě bednářská nálepka). O rozruch se stará podivný kolemjdoucí s kanystrem benzínu. Holky se bály, že mne tam někde hledajícího osamělého na cestičce u rybníka poleje a zapálí, abych se smažil v pekelných plamenech (připouštím, že jsme se možná nechaly unést atmosférou hry, ale on byl fakt divnej, a co dělal s tím kanystrem v křoví ve 2 hodiny ráno, snad radši nechci vědět. On měl ty kanystry dokonce dva!!).

Cesta dále pokračuje na “Tapüří vyhlídku” (což je páté stanoviště na místě, které někdo z nás použil ve své hře, a to nepočítáme ta, která byla jen kousek vedle, nebo o kterých jsme jen uvažovali). Možnost vzít si 4 zadání Majdě evokuje mřížku, načež Majda vytuhává a nápad se na chvíli zanořuje. Hra se přitom dramatizuje, Drahoši nám zvolna dýchají na záda. Naštěští se nápad na morzeovkovou mřížku brzy zase kolektivně vynořuje, jen si chvíli drbeme hlavu nad zněním tajenky (důsledek toho, že okolí moc známe, ale zase ne dost, takže o vlaku nevíme). Ale co.

Finále

Nápady co s tím jsou celkem jasné - reference na třináctku, osm směrů jsou asi jedna ruka semaforu a ty krabičky tam vlastně byly dost divně pootáčené, no a četli bychom to podle abecedy. Ze stavu hry, kde se chvíli vyskytovalo pekelné stanoviště za cílem, víme, že máme čekat cíl. Rozepisuji kombinační tabulku jedné semaforové ruky a Viktor v ní čte základní, napínavě čekáme, zda to bude pokračovat škola a ono jo. Blízkých škol není mnoho (a my je známe, zvlášť tu jednu, v které tapüří část týmu zařizovala cíl, jehož umístění jámí část týmu dostala z poslední šifry hrubou silou - a pak že nevstoupíš dvakrát do téže řeky) a pravděpodobnost, že vyjde tajenka základní škola na dlouhém lánu náhodou, považujeme za minimální. Hurá do cíle, Drahoši na obzoru.

V cíli chvilku čekáme, až se orgové sešikují. Kino příjemně motivuje a dostáváme panenky. V cílovém úkolu jsme marní. Překročit vlastní nápady ze startu se nám nedaří a i když máme binárku napsanou v matici, číst sloupce nikoho nenapadá. Postupně se obětujeme (já jako první omylem). Drahoši už jsou v cíli a nám běží 15 minutové čekání na další odpověd po neúspěšné odpovědi SNĚNÍ. Naštěstí i Drahošům cílová aktivita moc nejde a my na druhý pokus a se čtyřmi členy v pekle konečně odevzdáváme to správné SNĚŽÍ.^[1] Hurá.

Poškola se mi moc líbila. Pekelnickou vložku jsem si moc užil, nové neotřelé nápady byly vyloženě dobře zapracované - ať už ta příšerná návodná frustrace z nekonečných front na startu, zkratka přeskokem na sedmičku, alternativní tabule na dvanáctce skvěle zpracovaná, smyčka ze 17 zpět na 13 také super. A dívka z pekla - na startu jsme tu čest neměli, ale v cíli byla strašidelně hustá.

Vlastně bych snesl i trochu větší zakomponování příběhu do hry, protože při hře jsme kurzívu ignorovali.

Každopádně, milí orgové, byla to skvěle odvedená práce, z mého pohledu minimálně za 666 bodů.

Mně se navíc líbilo, že jsme to měli z cíle domů 15 minut pěšky a že jsem to všude znala (i když nás to stálo několik ne zcela ideálních přesunů) - bylo to takové domácí. Trasové deja vu ničemu nevadilo, naopak jsme si díky němu mohli pěkně zavzpomínat. Šifry samotné byly hezké, i když spíš lehké a většina nijak převratná. Ale z hlediska výstavby hry a dramaturgie to bylo vymyšlené a zvládnuté perfektně (start a cíl, 13 a 17, peklo, cedule, zkratka). Jen bych snad doporučila méně haluzitelnou trasu a tajenky, nejen poloha cíle, ale i řada předchozích stanovišť byla fakt snadno odhadnutelná a kdyby nás tapüři nekrotili, odcházíme po vyluštění dvou písmen pomalu z každého druhého. V neposlední řadě se mi moc líbilo hrát s tímhle týmem a moc ráda to někdy zopakuju. Čvacht!

Já jsem se konečně zbavil frustrace druhých a třetích míst s Vlhkou jámou. Když jsem nemohl (a jednou, když jsem nechtěl), často vítězili, naopak se mnou se to ne a ne povést (zlí jazykové by...). Po škole se mi líbí, protože je to šifrovačka méně elitářská než třeba Bedna nebo Tmou, a neviděl jsem tam za dva absolvované ročníky snad jedinou šifru odporující mému estetickému cítění (a že to je dosti vybíravé - ani ne tak na náročnost, ale na přítomnost či nepřítomnost rušivých ad hoc prvků či pracnosti bez nápadu). Díky.

Mně se navíc líbilo, že jsem poprvé byla ve vítězném tümu. :) Čekala bych možná jednu nebo dvě těžší šifry, na kterých se víc zahýbe pořadím, ale takhle jsme aspoň nemuseli ani přičichnout k trudnomyslnosti. Chválím vše, co předchozí, navíc se mi moc líbilo propojení startu s cílem variací na tutéž šifru, i když my se na ni z jiného úhlu dívat už nedovedli. Věčná sláva a dík orgům!

Sepsali Vláďa Majda Honza Kristýna