Vlhká jáma a Svíčky 2008

Svíčky jsou naší asi nejoblíbenější šifrovačkou, jednak proto, že jsou pokaždé někde jinde a procházku krajinou následuje zevlování po nějakém pěkném malém městě, a také orgy, kteří jsou sice divní (jako všichni orgové šifráren), ale nějakým nám milým způsobem.

Jiný slovy, na Svíčky jsme se obzvláště těšili a už dlouho dopředu jsme měli poskládaný tým, takže jsme doufali, že se vyhnem jinak dost častému shánění posil na poslední chvíli.

Bohužel střevní mikroflóra, kterou si Honza přivezl z Indie, zapříčinila u něj vysilující dietu, po které si na Svíčky netroufal, (čemuž však dlouho nechtěl uvěřit, a proto definitivní rozhodnutí oznámil až v pátek odpoledne, kdy už se nám přirozeně žádnou posilu sehnat nepodařilo). Nakonec jsme tedy vyrazili přímo na hru jen ve čtyřech (Majda, Kačka, Břeťa, Vláďa) a Honza byl odloučeným členem v Praze.

Start – asociace

Startovní úlohou byly asociace, prostě postupně zobrazovaná řada slov, které mají asociovat jedno společné slovo jiné. Na základě tohoto slova se poté vybrali ze zadání textu proužky písmen, z nichž se dalo přečíst umístění dalšího stanoviště. Odstartovali jsme po nějakých 8 slovech, odhadem nějací patnáctí až dvacátí.

Při přesunu se naplno osvědčila Břeťova znalost terénu. Je ze Žďáru a do Zubří jezdil na tábory. Před hrou tak od oka plácnul, kudy by trasu vedl on, a druhé stanoviště trefil naprosto přesně. Vyrazili jsme úplně jinudy než většina týmu, zkratkou přes les (a bažinu), a cestou si o něco polepšili.

Dvojka – čísla a něco jak římská čísla

Dvě řady čísel, první s čísly 1, 3, 4, 5 a 6 a druhá pouze s 0, 1 a 5. Princip řešení odhaluje analýza – ciferný součet první řady odpovídá délce druhé. Takže druhou je třeba rozdělit podle první do úseků a poté převést na čísla 1 – 26 podle pravidel podobným (ne podobných, prostě podle pravidel) římským číslům. Vyrážíme na Vávrovu skálu. Cestou nás předbíhá několik dalších týmů, jako ještě mnohokrát během hry. Prostě přesuny máme pomalé, a tak nás třeba Aurora během hry předešla snad čtyřikrát, několikrát i jiné týmy. Z toho vyplývá, že jsme luštili o chloupek rychleji než oni :-).

Trojka – písmenné bitmapy

Na zadání jsou hrubé rastry písmen a různě dlouhé řetězce textu. Rychle si všímám, že podle písmenek v odlišném fontu se dají řetězce přiřadit obrázkům. Délka pak odpovídá počtu bodů, takže lze z řetězce vybrat písmenka podle rozsvícených pixelů. Než si všimneme, že podle zvýrazněného slova VYLUŠTĚNÍ v zadání asi nepotřebujeme použít všechna písmena, máme A – D úplně zbytečně hotová. Zbytek je týmová práce na pár minut.(Na jednu stranu je nám některým trošku líto, že odcházíme tak brzy, protože je tu nádherná louka, kytičky a tak vůbec) Pokračujeme k chatě postavené z vodárny u Studnice. Cestou možná trochu kufrujeme. Těsně před stanovištěm potkáváme v protisměru Proudové krtky.

Čtyřka – aflabeta

Čtyřka vypadá podle počtu luštících týmů na hromadnější zákys. My máme nejprve pár minut problém nalézt zadání. Boudu máme, je to docela ruina. Nakonec nacházíme zadání až za vesměs už neexistujícím plotem (uplatňuje se pravidlo o zákazu vstupu na oplocená místa i v případě, že plot už chybí?). Asi deset minut zdržení. Šifra je slohovka, ty máme rádi. Celkem plynulý text, s několika divnými slovy. Už při prvním hlasitém společném čtení odhalujeme díky Mánině grepu epsilon („...proč grep, proboha?“ :-) ) a nalezení zbylých skrytých písmen řecké abecedy je již jen docela zábavné cvičení všímavosti. Postupně dostáváme řešení KRIZOBATKA BREZINY B. Kde taky vzít v Řecku V, že ano. Vyrážíme přes pastvinu k lesu a následně do místa na mapě, kde je křižovatka lesních cest v místě písmenka B ve slově Březina. Celkem dost týmů stále luští. Cestou nás předbíhá Aurora... Těsně před stanovištěm potkáváme v protisměru Proudové krtky...(Prostě potkáš-li Proudové krtky v protisměru, jdeš správně.)

Pětka – slovní hříčky

Místní org nás informuje, že pokud dobře počítá, jsme na šestém místě, což odpovídá našim odhadům. (Mimochodem – tuším, že předloni na Svíčkách, byla zadání číslovaná vždy 1 – 60, to v kombinaci s pravidlem, že brát se smí jen jedno zadání, umožňuje vynikající sledování průběžného umístění. Vím, že číslovat ručně x-krát zadání je opruz, přesto by se mi to líbilo...).

Co s úlohou je jasné, nalézt dvě více či méně shodná synonyma a vypsat případné rozdíly. V horní části to máme stále řídké, a tak voláme Honzovi. Ten naštěstí ví, že 22 pítin je sedm, dojde mu ocásek nevěsty apod. Za chvíli už míříme k nedalekému brodu.

Šestka – hadr na vyprání

Břeťa s trochou překvapení vyndavá zadání na látce. Otázka je jasná, proč je potřeba něco psát na látku a ne na papír? První, co nás napadá, je namočení. Už jsme asi 100 m od potoka a dřív, než Kačka vytáhne flašku s vodou, se mi zadání konečně dostane do rukou, a hned si všímám (jako proslulý bystrozrak) rozdílu v odstínu některých písmen, takže ani správný postup nestihneme aplikovat. Řešení na první pohled – Poutník. Nic jsme neprali. Škoda. (chtěli jsme někdy později, alespoň pro pořádek...ale pak se na to nějak zapomnělo) Tady to chtělo možná lépe otestovat, případně nechat až na pozdější stanoviště, při umělém osvětlení by to už možná vidět nebylo. Jdeme na další skálu. Tentokrát nás předbíhají Jeníčci a Albert Stallone. Volíme východní a silniční variantu trasy, uvědomujeme si, že nemáme buzolu (GPSku měl vzít Honza a já jsem si v noci před hrou na buzolu sice vzpomněl, ale ráno zase zapomněl...). Zatím stačí sluníčko a hodinky.

Sedm – obkreslené peníze

Břeťa dává princip téměř okamžitě. Pro zpestření taháme z peněženky drobné a za chvíli už uháníme ke mlýnu. Necháváme za sebou Proudové krtky, cestou nás předbíhá Albert Stallone...

Osm – polský kříž

Tady jsme těžili z toho, že polský kříž učíme děti v oddíle (a to opravdu pod tímto názvem). Majda to má za chvilku hotové (tedy na poprvé tam má spoustu chyb z lajdáctví (pche, to byl jen rychlý orientační nástřel, jestli je to smysluplný postup;-) Břeťa to přečetl navzdory chybám. A zajímavý je, že sebe vždcky akorát pochválíš…)), a tak vyrážíme dál. Vypadá to, že pro některé ostatní týmy to je docela problematické (ono je otázka, na kolik je to všeobecná znalost, i když pro šifraře by asi mohla být). Cestou k další skále – tentokrát Černá skála u lyžařských tratí – nás k našemu překvapení a potěšení nikdo nepředbíhá. Máme teorii, že jsme na druhém místě a stopy PraHaluze už pochopitelně dávno odvál čas. (Ve skutečnosti jsme byli třetí, Černého racka jsme nějak neusledovali). Přesun je dost dlouhý, ale moc pěkný, i když navigačně docela obtížný. Turistické značení v lese není nic moc, a tak máme dobrý pocit, že na cestu ještě vidíme, brzy už ale bude tma, a tak to pronásledovatelé budou mít o něco těžší (tady to vyznívá, jako bychom uháněli a stále se otáčeli, zda za námi nikdo nejde. Já si své tempo brát nenechám, i když je pravda, že kluci mi návštěvu hospody v osadě Yukon zatrhli, což od nich vůbec nebylo pěkně. Ani Břeťa si na Medvídka Pú ani nevzpomněl). Baterky vybalujeme, když se ze zelené vydáváme na místní modrou. Skálu nacházíme snadno, horší je to s umístěním šifry. Ztrácíme asi 10 minut hledáním (byla tam, co měla být, jenom jsem vám moc dlouho věřila, že jste to tam pořádně prohlídli, a pak jsem taky moc dlouho zevlila nahoře na skále). Majdu s Kačkou posíláme s šifrou dopředu směrem k NMNM a s Břeťou se vracíme pro sklad báglů, který jsme v obavách z dlouhého hledání skály udělali asi 200 metrů zpět. Docházejí Proudoví krtci.

Devět – klikyhák

První drobný zákys na Svíčkách. Konečně je čas na svačinku – zatím to bylo takové, že sotva si sedneme, už zase někam uháníme. Mailujeme zadání Honzovi. Dlouho nám přijde, že klikyhák je vlastně náhodný a k šifře stačí náhodný klikyhák vhodně osadit červenými a zelenými světýlky. Počítáme křížení. Uvažujeme i zatáčení doleva doprava (podle světel na pravoboku/levoboku lodí). Poté obtahujeme úseky vždy od zelené po červenou. Všímáme si některých velmi podobných tvarů (a taky několika hezkých písmenovitých úseků), ale stále nás to netrká. Opakované tvary přičítáme podvědomé vypsanosti autora klikyháku. Předbíhají nás Krtci. Až to nakonec trkne Kačku. Začít se zelenou znovu tam, kde skončila předchozí červená. (Přišlo mi to pořád jako semafor a auto přece jede na zelenou :-) ) Jdeme dál, zákys tak na půl hoďky. Přesun v klikyháku běžeckých tratí na další noname křižovatku (jaká noname křižovatka, vždyť to byl AC Ochoz ;-) ) se zdá být navigačně složitý, ale nakonec to není problém.

Deset – 64 slov

Bereme zadání a rozhodujeme se zkusit využít výhod rozděleného týmu. Mailujeme zadání Honzovi, ať ho zkusí vyřešit, zatímco se my budeme přesouvat na Turniket. Na Turniketu je situace taková, že Krtci řeší v bráně stadionu desítku a na tribuně sedí Černý racek a zřejmě už dlouho řeší jedenáctku. Honza desítku nevyluštil, jen že tam jsou související slova, ale zdaleka mu nepokrývají všechno. Ověřujeme si, že je legální každých deset minut něco plácnout, zkoušíme slovo vylosované Honzou „bábina“ a jdeme se poprvé pořádně podívat na zadání a také něco zakousnout. Holky zkouší eliminovat vše, co se s něčím rýmuje, já zkouším skloňování podle různých vzorů. Mezitím uběhlo deset minut, Břeťa jde zkusit něco plácnout podruhé. Navrhuju „sídlo“, protože mi přišlo, že tam jsou jen dvě slova středního rodu - „slovo“ a „sídlo“ („stětí“ jsem přehlédl). Protože řešením má být nějaké slovo, přijde mi to celkem logické, že to má řešení „slovo sídlo“. Heslo je správně, postup nikoliv, ale i tak se to počítá. Prošli jsme Turniketem na třetím místě.

Máme radost, že jsme se vypořádali se Svíčkami zcela bez Bezvíčku (máme asketickou vstupenku, v době Bezvíčku máme všichni jiné starosti).

Jedenáct – desaterová křížovka

Zadání vypadá odporně, nese tuze málo informací. První reakce je křížovka. Ale co doplňovat? Nalít tam abecedu? Ale jak? Vždyť to má obludný rastr, jak zjišťujeme prvním přeměřením... Další dlouhou dobru trávíme měřením všeho možného. Dolujeme data. Máme zjištěno, že 29 řádků má 10 různých délek (vždy 3x, jednou 2x). Nedocvakává to. Zkoušíme měřit i posuny a všechno možné. Pak se pokoušíme naše myšlenky vrátit zase zpět. Zkouším ostatní přesvědčit, že by se to mělo dát vyřešit bez měření čehokoliv (protože pravítko NEBYLO v povinné výbavě (ehm, to sis nějak popletl, měření jsem zavrhovala já a složení výbavy jsem si pamatovala taky já, což vzhledem k jediné položce nebylo nic složitého) – tady bych si dovolil drobnou kritiku orgů: pravidla a výbava jsou jedním z postranních zdrojů informací k průlomu šifry. Pokud není v povinné výbavě pravítko, měly by být všechny šifry řešitelné bez pravítka, tj. můžu zahodit všechny úvahy vyžadující pravítko. Tady si nejsem jistý, jestli to bez pravítka řešitelné je.).

Je už po půlnoci. Na Turniket přicházejí další týmy. Začíná tu být hluk a je nám zima. Rozhodujeme se odebrat se do NMNM, cestou se zahřát a pořádně si zabrainstormovat. Jsme na cestě chvilku, volá Síba, jestli jsme to vyřešili, že v tom případě musí osadit trať, protože mimo PraHaluze tam nikdo ještě nebyl... (jinými slovy, protože tam nikdo nikde není, protože s PraHaluzí jsme se v areálu minuli jen o chviličku) Diskutujeme o šifře a před Chiranou nás napadá konečně řešení, které je čisté, nevyžaduje pravítko, ale nůžky (ty v povinné výbavě jsou). Vzít desatero z předchozích šifer (mají se sbírat), vystřihnout ho a přiložit do rastru 11. Zastavujeme a zkoušíme to. S trochou hrůzy zjišťujeme, že to není docela ono, způsob zápisu desatera tomu neodpovídá, je na více řádcích, dokonce i různě velkým fontem. Naštěstí ale nakonec malujeme hnusný rastr s krokem 3, 3445 milimetru, doplňujeme písmenka ručně a máme řešení, trvalo to tak dvě a třičtvrtě hodiny. Voláme Síbovi a jdeme pro dvanáctku pod lávku. (Potkáváme spoustu veselých a společensky unavených lidí (zřejmě zrovna zavřeli nádražku))

Dvanáct – tabulka písmen

Velká tabulka jako na osmisměrku, uprostřed něco jako střed a kolem čtyři O. (Jdeme najít něco, kde si sedneme. Nakonec vyhrává lavička. Obkládáme ji karimámama a v tu chvíli si troufám tvrdit, že i bezdomovci by nám to sezení záviděli... ) První nápad, nalézt všechny písmenka, která jsou symetrická podle středu jako ta O je vlastně správný. Jen přeskakuje spoustu dalších vrstev, které v té šifře prý byly (no a taky jsme k řešení nepoužili vše, co jsme našli, ale fungovalo to). Hledat symetricky se opakující písmenka je trochu opruz, ale jde to docela rychle, a tak po chvíli už jdeme na hráz rybníka pro zadání třináctky.

Třináct – kámen, nůžky, papír

46 slov, 90 písmen, kadeřnice v Sirkách... Je nám jasné, že jde o kámen, nůžky, papír. Text je docela návodný. Hned na začátku jsme velmi blízko – 45 zápasů se dá řetězově osadit právě 46 slovy, myslíme si, že hledaní hráči jsou ta slova... Na poprvé ale vybíráme slova a moc smysl to nedává... Vlastně hned první věc, kterou zkoušíme, je hodně blízko správného řešení, akorát místo písmen uvažujeme slova…no a když k cíli nevedou první, druhý, poslední, předposlední, ani žádný jinak rozumně určitelný písmena vítězných slov, celý postup zavrhujeme, protože jiní soupeři než slova nás vůbec nenapadají. Pak si všímáme ošklivé náhody... Vítězství, která jsou důležitá, je 23. Takže můžeš použít 46 slov neřetězově – po dvojicích. Dlouho se motáme v těchto končinách úvah. Nachází nás oficiální fotograf... Zima. Nevíme kudy dál... Zkoušíme osvědčené, když nevíš, přesuň se. Nyní to nepomáhá – končíme před velkým halogenem u kostela...(Doufáme, že bude hřát, ale hřeje jen nepatrně. Achjo...) Krize. Na etapy pospáváme (ehm, nevím, jestli se tomu říká na etapy, ale usnul Břeťa a Vláďa, oba najednou, Honza spal v Praze už několik hodin, ale dívčí část týmu, pokud vím, u této šifry nespala, jen mrzla). Nakonec Kačka s Majdou (kluci spali) aplikují správný postup – nějak tam vykoukali slovo lávka, a nakonec našly správný postup (ono jsme přeci jenom s těmi prvními a posledními písmeny leccos prováděli už při těch předchozích alotriích, tak tam ta lávka někde vykoukla, a když jsme zkoušely vymyslet, jak k ní čistě dospět, tak nám to konečně docvaklo). Jdu se proběhnout k lávce pro zadání...

Čtrnáct – morzeovka?

Na začátku si dělám legraci, že by to po Bedně mohla být další šifrárna, kde je zadání, co vypadá jako morzeovka a kupodivu je to morzeovka. Dlouho nevíme, co s tím. Mezery vnímáme jako oddělovače a řešíme, co kódovat tečkou a dvěma druhy čar. Dlouho se zabýváme myšlenkou 3D – tečka jako čárka směrem k nám... Všímám si už na začátku, že tam není nic, co by odporovalo morzeovkovým pravidlům za předpokladu, že se jako oddělovače berou mezery i svislice... ale nerozvíjím to dost daleko...(zima...) Krize...(zima...) klimbání...(zima...) zima... (zima...) svítá...(zima...) (tentokrát usínám já, poté, co na sebe obleču jako patnáctý kus oděvu Vláďův tropický spacáček)

Několikrát obíháme kostel. Pak obcházíme náměstí... Nakonec mě to napadne u kašny. Morzeovková dokreslovka... Moc pěkná šifra. Je půl sedmé ráno a jdeme pro patnáctku do firmy s tajemným dovětkem VSTUPTE.

Patnáct – svíčky

Jako třetí přicházíme na interaktivní stanoviště. (Vypadáme použitě a netečně) Orgové vypadají taky pěkně použitě. Vyrážíme do chodeb, objevujeme svíčky. Po chvíli i orga, co je průběžně zhasíná a rozsvěcí. Mapujeme průchozí chodby, jdeme k našim věcem u vchodu a domlouváme strategii. (Nebozí orgové mezitím jako neúnavné zombie mění svíčky). Volíme strategii společně odstartované stopky, rozmístění týmu tak, abychom viděli na všechny svíčky. A tak si ležíme na zemi a sledujeme, jak orgové šoupou nohama, sfoukávají a zapalují svíčky. Když písknou, zapíšeme si stav svíček a čas. Orgové se plouží dál a dál. Je to trochu trapné. Po třiceti minutách a druhém dvojpísku jsme přesvědčení, že máme všechny informace. U vchodu se to snažíme zanést do digitálního rastru. Moc smysl to nedává. Orgové mezitím stále operují se svíčkami. Raději tedy odcházíme, aby toho mohli nechat. Základnu děláme v pekárně u kafe a čerstvých housek a štrůdlů. Odhalujeme systémový posun v našich záznamech (Majda své stavy nadiktovala o jednu dobu posunuté (no jo, nějak jsem si to jinak nadefinovala, no)), nové digitální zobrazení je jen o něco lepší než to původní. Součinitel chyb orgů (na jejichž možnost jsme byli upozorněni) a našich zapracoval. Než dopijeme kávu, zkoušíme postup, „co by to asi bylo, kdyby to mělo být číslo“ a brzy už víme, že máme jít do ulice Na výsluní. No, víme, že si po nuceném zrušení slepečka od téhle šifry orgové hodně slibovali, přesto z ní máme rozporuplné pocity. Něco jako moc úsilí na malý efekt nebo tak něco...

Šestnáct – shluk

Asi ve třičtvrtě na devět bereme zadání poslední šifry. Vypadá ošklivě. Dělám frekvenčku, zjišťuji, že písmena tam jsou všechna. Hnus. (Bohužel tento fakt interpretujeme tak, že to je schválně, aby bylo jasné, že to nemůže být substituce a že to ukazuje na jistou volnost ve volbě alespoň některých písmen. Špatná úvaha, která nás zcela odvedla od správného postupu. A tak se snažíme něco vyškrtávat, vybírat a podobně.). Mailujeme zadání Honzovi. I on dělá nezávisle frekvenčku. Ani jeden si toho klíčového, že významná část jedniček naskáče až na konec, dostatečně nevšímáme. Jsme unavení, nápady nejsou, morálka luštit slabá... Neumíme se ničeho chytit. A tak sedíme na sluníčku u rybníka, koukáme do šifry, koukáme do blba, pospáváme, pozorujeme týmy na druhé břehu na hrázi u dvanáctky, týmy odcházející kolem nás na nádraží, kachny, rodinky na nedělní vycházce… Po půl dvanácté otevíráme kapitulační obálku... Že je cíl, tam co Turniket jsme tušili.

Závěr

Tak jsme zase nedošli – stejně jako loni končíme jako první z těch, kteří se nedostali až do cíle, loni neoficiálně čtvrtí, letos třetí (a pokud víme, se solidním náskokem). To ale nevadí, Svíčky se nám opět moc líbily. Krásné prostředí a trasa (a navíc super počasí, to orgové zařídili báječně). Úplně úžasné šifry, krásné a čisté (snad jen k jedenáctce máme výše uvedené výhrady, v třináctce nás zbrzdila náhodná korelace, mně přijde ještě trochu překombinované originální řešení dvanáctky a asi i desítka, které jsme ale my řešili alternativně (a haluzně), takže můj dojem není zcela podložen), opravdu hodně se nám líbily klikyhák (9) a morzeovka (14). Jen Bezvíček si nás stále ještě nezískal. Určitě byl lepší než loni, ale pořád si asi myslím, že by to Svíčkám slušelo i bez něj. Letos (a to jsme hrdí) jsme Bezvíček mohli naprosto ignorovat a i tak jsme myslím dosáhli slušného výsledku. (Tady si dovolím mírně nesouhlasit, letošní podoba Bezvíčku je podle mě docela funkční a líbí se mi, že dává možnost volby. Můžeš to zkusit úplně bez něj a jde to a není to významným znevýhodněním proti ostatním (až na desítku – tam to nebylo od orgů úplně košer, protože podle informací, které měli hráči v době registrace a rozhodování o modu vstupenky, nemělo k situaci výhodnosti taktické nápovědy dojít nikdy. Na druhou stranu, taktická záchrana Prahaluze na desítce byla naprosto bezvýznamná pro celkový výsledek hry a předpokládám, že vzhledem k drsnosti dalších šifer tomu tak bylo i u dalších týmů, které ji tam využily). Zároveň se však můžeš rozhodnout, že chceš mít možnost nápověd a záchran, a existence novoměstské fáze pak dává naději na pokračování i těm, kdo někde zakysnou a nemají dost bodů. Holt to bude trochu pracného opruzu, ale může se hrát dál a to je fajn. (A loni i předloni bychom i my aspoň jednu úlohu Bezvíčku vyluštit potřebovali). Takže mně letošní model vyhovoval, ale budu příští rok v rámci týmu hlasovat zase pro Asketu, protože vlastně nevím, zda bych se chtěla dostat do situace, kdy bych si měla vzít taktickou nápovědu nebo záchranu. Radši ty body mít nechci, abych nemusela řešit, zda mi rychlejší postup stojí za ztrátu tváře…To není nic proti těm, co si ji berou, jen si já sama nápovědy beru nerada a nechci to dělat, dokud není nejhůř). (Nu, Bezvíček nemůžu nijak posoudit neb jsem ani jeden nezažila. Můžu k tomu říct akorát to, že se mi Svíčky mocmocmoc líbily i bez možnosti Bezvíčkových nápověd a taky mi to přislo lepší, než kdybychom je měli. Nadchla mě především trasa (krásné rozkvetlé louky, příroda téměř bez silnic a domů, krávy, skály, pěšinky...). Z šifer se mi hodně líbila (krom těch už zmíněných) ještě ta s vypratelným hadrem (6). Přišla mi moc hezká na efekt, jednoduchoučká pokud má člověk nápad a úplně jiná než ty ostatní. :-) Šifrovacích her jsem zatím moc neodešla, ale Svíčky si mě jednoznačně získaly.)

Takže díky za hru a ahoj za rok.

Zapsal Vláďa, Komentovala Majda a Kačka