Vlhká jáma a Svíčky 2009

Svíčky začaly (jako obvykle) již před hrou komplikovaným úkolem postavit tým. Před prázdninami se přitom zdálo (jako obvykle), že na Svíčky vyrážíme v naší, řekněme základní, aktuální sestavě. Jenže pak Honza objevil, že se z výletu po tureckých horách vrací až v průběhu soboty, kdy se startuje, a tak to na noční pobíhání moc nevidí. Kačku nám na poslední chvíli odstřelilo nějaké povinné školení. A tak jsme pět dní před hrou na třech lidech, což je na Svíčky trochu málo. Hektické obesílání všech možných i nemožných posil skončilo mnohonásobným popřáním hodně štěstí (alespoň, že palce nám bude držet spousta lidí). Nakonec Břeťa získal Radima, našeho letos nejaktivnějšího bednářského testera, většinou startujícího za Větry z Jednoty. V dobách našeho šifrovačkového dětství jsme k Větrům vzhlíželi s posvátnou úctou, takže to bylo jako jít na lov bizonů s Vinnetouem :-) (je třeba dodat, že tato poznámka se týká Vlhké jámy jako týmu, nikoliv aktuálního složení hráčů...byly to krásné kojenecké časy, kdy jsme ještě něvěděli, že existují nějaké Prahory, matně tušili, že kromě Malé noční hry existují i nějaké další šifrovačky).

Cesta

Vyrážíme tedy ve složení Vláďa, Majda, Břeťa, Radim. Honzu, který dorazil zrovna ráno, když jsme balili, máme stejně jako loni jako pátého odloučeného člena doma v Praze. Na nádraží v Praze se vzorně pod taktovkou Alči z Prahor samoorganizujeme do skupinové jízdenky. Cesta probíhá příjemně (až na jednu nesnášenlivou spolucestující v jídelním voze, kam jsme zašli na vaječné hody). V Zábřehu je autobusů dostatek a prvomájový průvod z Rudy na start je neklamným znakem blížícího se zahájení. Start nakonec (pravděpodobně i vzhledem k nekončící frontě na párky, ve které okupujeme poslední místa) probíhá až téměř ve tři.

Jedna (14:59-16:05) Šifrovací mřížky

Chvíli jsme přemýšleli, co se z toho vyklube. Měli jsme divoké úvahy o tom, že z našeho zadání třeba vyčteme mřížku jakého týmu si máme půjčit či něco takového, ale nakonec to je jen úloha spíše pravděpodobnostní – vyměň mřížku za všechny jiné. Jde nám to celkem rychle, Majda vyměňuje, Břeťa děla posunovací automat, Radim kontroluje, jestli to dává smysl a já zapisuju. Nakonec získáme 14 mřížek, poslední dvě odlišujeme už jen teoreticky (jedna z nich zrovna ukrývá to důležité). Mám pocit, že to bylo možná o trochu zdlouhavější (a možná i trochu opruznější) odstartování než bylo cílem, ale proč ne. Vyrážíme jako nějací desátí či patnáctí a volíme, zdá se, ideální trasu přesunu (alespoň Chlýftým vyrážel těsně před námi, ale pod sedýlkem se objevil nějakých 150 metrů za námi – a to si zakládáme na pomalosti přesunů!).

Dva (16:29-16:47) Lentilky

Vybalujeme lentilky, cvičně počítáme obsah a kontrolujeme, že v obou krabičká je to samé. Radim objevuje, že jsou lentilky popraskané a chvíli celkem reálně uvažujeme o tom, zda by byli orgové schopni všechny lentilky rozříznou, (změnit) a zase splácnout zpět. Nacházíme řetězce „lentilky“ na papírku. Břeťa má klíčkový nápad, že papírek sedí na krabičku a odchází si odskočit do křoví. Majda s Radimem mezitím vybarvují zadání podle jednotlivých barev, po chvíli si všímám, že na obrázku jsou i růžové a že v krabičce chybí. Zbytek je dílem okamžiku. Lentilky sypeme do pusy, barvičky do penálu a vyrážíme na trojku. Ostatní týmy se sem zatím trousí nebo sedí u lentilek. Vypadá to na dobrý start. Šifra báječná, přemýšlíme, jestli k jídlu budou i další zadání. To by byla hra!

Tři (17:15-17:35) Křížovka

V Radomilově nám domorodec pomáhá s navigací, když chceme pokračovat po cestě, která vede jen k němu na dvůr. Snad byl stejně milý i na další týmy. Místo s křížkem je nádherné, nikdo tu není (máme za to, že jsme na špici hlavního pole s tím, že nějaké ty Prahory jsou kdesi v předu, zpětně to opravujeme na opatrné, že jsme asi zrovna vedli). Usedáme na prominentní lavičku u křížku. Správné nápady jsou tu rychle. Že máme psát čísla slovy je nám jasné (klíčové jsou nuly), ihned dochází i munus, všímáme si, že kladná čísla jsou vlevo, záporná vpravo. Máme zapsaná čísla, co dál? Postupujeme variantou trochu odlišnou od autorského řešení, a to tak, že sloupce tabulky si kótujeme tak, aby příslušný řádek vždy zasahoval do sloupku, jehož hodnotu vyjadřuje (ke kalibraci slouží např. překryv slov nula a tři). Když už máme skoro hotovo, přicházejí další týmy. No a pak už jen stačí přečíst písmena na odpovídajícím sloupci a je to, jde se dál, přímý přechod přes les s ostružinami. Z šifry máme dobrý pocit – přišla nám docela těžká na začátek hry a správné nápady přicházely hned.

Po cestě mi kluci stále utíkají, protože jsou jednak rychlejší, ale především oddolnější vůči ostružinovým svodům všude kolem. Každopádně zatím opravdu platí, že Svíčky jsou hra, která nakrmí.

Čtyři (18:05-18:27) Pí

Dohledávka nám chvíli trvá. Máme odbočku, ale vývrat není. Shazujeme bágly. Podle GPS na správné místo chybí ještě asi 80 metrů, tak se tam jdu podívat. A ona další odbočka, tentokrát správná. Vracíme se zpět k báglům, přemýšlíme, jestli to není příliš neetické sedět u místa, kde jsme sami marně hledali, ale máme vybaleno a zůstáváme. Jak se po chvíli ukazuje, opravdu působíme jako bludičky a týmy, které přišly po nás hledají stejně špatně jako zprvu my. Ale co s šifrou? Kuře zjevně pípá. Prvá asociace je, že pípá mobil a morseovka – deset číslic navádí spíše na to prvé. Chvíli se snažíme tam nacpat nějakou mobilní šifru, ale nejde to. Po drobných slepých cestách přichází asi po dvaceti minutách správný nápad s pí. Rozvoj, který dáváme z hlavy stačí k odhalení začátku „Kaple boží...“. Voláme Honzovi, aby nám poslal pokračování rozvoje pí, s tím, že to doluštíme cestou, protože kam jít, je jasné. Zrovna když jdeme kolem, nachází další tým zadání. Doluštění, které dělám za pochodu, není dlouhé, po 13 znaku už vycházejí nesmysly, a pak dojdou čísla. Hezká šifra, která obsahuje vše, co je potřeba (takže nápověda v sirkách je skoro až nadbytečná (zvlášť na to, jak byla dlouhá)).

Pět (18:50-20:05) Pšoukošišláky

Zase přicházíme na stanoviště a tam nikdo. Opět máme možnost zabrat lavičku. Místo je nádherné, zato zadání vypadá nechutně. Je celkem jasné, co s tím - obludná soustava fň rovnic o bž neznámých. Potřebné informace bereme z mapy a pak už jen počítáme, kontroluje, opravujeme, zpřesňujeme atd. Spousta práce, která nás moc nebaví (zvlášť mě to nebaví zoufale, zapojuju se málo, kdybych byla předvídavá, byl zrovna teď správný okamžik na seznámení s Bezvíčkem a zahájení luštění Sudoka...ale kdo by na takové věci pomyslel, když jdeme pravděpodobně v čele peletonu). Přicházejí další týmy. Nakonec máme po více než hodině řešení, u kterého doufáme, že je správné, protože úplně jistí si nejsme. Tento typ šifer nemáme řádi. Vlastně to ani není šifra. Jde jen o to jak efektivně koordinovat práci v týmu. Neodpustím si dodat: ble ble hnus.

Šest (20:41-22:15) Bigramy

Přesun je trochu delší než předchozí. Vzpomínáme, že loni se nám setmělo až u přesunu z osmičky na devítku. Letos ten rozjezd jde od ruky pomaleji. Na místě opět nikdo není. Zabíráme prominentní místo u dřevěné boudičky. Koukáme, co s tím. Poprvé nás svádí na scestí článek v Sirkách. Uvažujeme, zda to není výsledek komprimace textu metodou optimalizace citoslovců. Asi není. Moc nápadů není. Jeden z mála, který byl docela blízko správnému postupu, byl prokládání textu dole bigramy nahoře. Navíc odhalujeme zajímavou korelaci: 23 bigramů a 88 písmen. Proto spodní text dělíme na čtveřice, a ty obkládáme. Ale možností je mnoho a nic moc nevychází. Mailujeme zadání i Honzovi do Prahy. Ale ani Honzu nenapadá nic, co by nenapadlo už nás. Přicházejí další týmy a některé i odcházejí. Takticky se rozhodujeme pro nápovědu. Zní tak absudně, že na první poslech mám intenzivní dojem, že je úplně k ničemu. „Začíná to S, končí Y a nakrmí vás to. Co je to?“ Bohužel jsou svíčky na 6, takže to vlastně podporuje naši nesprávnou tezi o tom, že k bigramu je potřeba přidat vždy čtveřici. Nyní už alespoň pracujeme s tím, že se bigram musí rozdělit. Po nějaké době nám konečně dochází, že délka, kterou musíme použít z dolní řádky je různá a že je to po slovech. Vydolovat řešení je docela práce. A pak ho ještě interpretovat. Docela dlouho zkoumáme mapu Šumperka, není-li tam zmínka o bytovém družstvu. Nakonec, s nejistotou minimálně v mém srdci, vyrážíme na nedaleký kopec k bd. Místo v boudičce přenecháváme Prahorám, které právě dorazili. Nevšední zážitek. Ovšem v ten okamžik jsme Prahory viděly při hře naposledy... Šifra to nebyla špatná, škoda té korelace...Mně se princip sám o sobě líbil, ale chyběl mi nějaký nápovědný či potvrzující prvek v samotném zadání. Mohlo se s tím dělat spousty alotrií a nic nenapovídalo, že srovna tohle je ono. Asi to chtělo začít něčím snadnějším než „ctěnými závodníky“ (nabízí se, že jimi byli nahrazeni obligátní „milí účastníci“, když to díky nim v testu všichni dávali od boku, ale u tohoto typu šifer je něčeho takového podle mě třeba) a šifře uškodilo i prodlužování tajenky, které zvyšovalo množství možností a zvyšovalo pracnost.

Sedm (22:45-0:17) Hvězdy

Po výstupu chvíli hledáme místo se zadáním, kolem již sedí pár týmů. Začínáme pojmenovávat věci popsané na zadání, brzy nám je jasné, že jde o souhvězdí, a tak vytahujeme mapu ze startovní obálky. Problém je, co s tím dál. Zkoušíme spojovat alfy v jednotlivých souhvězdích... Počítáme hvězdičky a jejich cípy... Všímá me si i klíčového faktu, že tam jsou tři typy hvězd, alfa je největší, beta a gama stejné střední a ostatní malé. Mapa vypadá nezdeformovaně, zásadní odchylky proti normální nespatřujeme (snad jen vyjma nepřesného pojmenování v případě Velkého vozu/medvědice a možná mírně zdeformovaného Delfína, kterým si však nejsme jisti). Je zřejmé, že souhvězdím je třeba přiřadit písmena. Ale jak? Nic... Krize... Nejde to... Břeťa usnul. Namísto rozhánění krize řešíme nápovědu (možná moc brzy, šifru jsme dát mohli, ale v danou chvíli jsme neměli dost psychických sil a nikdo z nás nebyl schopen krizi zahnat). Rozhodujeme se pro další nápovědu, i když tím jdeme do mínusu. Opět je na první poslech k zastřelení informátora, ale na ten druhý... Majda si uvědomuje, že to jsou lidi ze Semaforu, a pak už to jde samo. Z bezvíčkových šifer volíme sudoku a začínáme na něm pracovat.

Osm (0:55-1:12) Braill

Přesun je navigačně složitý a při dohledávce máme (podle reakcí ostatních týmů) sakra štěstí (jsem přeci bystré děvče, ne:-)). Podstat šifry je zjevná, jen správně popsat síť. Majda se paralelně věnuje sudoku (ano, ale už na první pohled si šifra říkala o brailla, toho na rozdíl od semaforu ve svém rejstříku máme).

Devět (2:12-2:44) Trojdílná jména

Přesun je dlouhý. Volíme cestu po silnici. Majda za pochodu luští sudoku až z toho jednou spadne do škarpy. Břeťa a Radim jdou napřed podle mapy, my s Majdou s GPS děláme zadní voj. Nakonec jsme na stanovišti dřív (kluci krapet zakufrovali). Zadání je trochu nepřehledné, ale celkem brzy je jasné, jak na to. Já se pokouším datovat události, Radim s Břeťou vymýšlejí systém, jak letopočty kódovat systémem tří písmen a Majda dělá sudoku. Jde nám to nějak pomalu a neefektivně, ale nakonec to udoláme a míříme na kótu. Volíme cestu kolem Liščí hájovny.

Deset (3:20-4:??) Lodě

Místo je docela zajímavé (ještě ho tak vidět za světla), ale přijde nám trochu podivný přesun zase zpět, z větší části nutně stejnou cestou. Šifru se pochopitelně rozhodujeme řešit pořádně až na turniketu, cestou ji jen čteme a povídáme o ní. Na turniketu nás bez hesla nechtějí vevnitř. Před školou je docela kosa. Radim a Břeťa pracují na desítce, já s Majdou na sudoku, protože musíme vynulovat náš stav -3 body. Obě práce trvají docela dlouho. Kluci jsou první, na třetí pokus dávají správnou odpověď. Stěhujeme se do školy, dáváme si čaj a řízek (ne, Břeťa pochopitelně ne). Doluštit sudoku (naštěstí stačilo jen doluštit klíčový řádek, celé by trvalo ještě aspoň o dvacet minut déle) je na nějakých dalších deset minut, a pak už hurá do finále.

Jedenáct (5:04-5:30) Živý p(i)lot

Jedenáctka nás moc baví. Odhalování pojmenování obrázků je super. Řešení domýšlíme z asi 8 písmen. Ještě se převlékáme z mokrých věcí do sušších a vyrážíme do města. Mezitím se rozednilo.

Dvanáct (5:50-6:22) Čáry

První, co nás napadá, je překládání. Na půlení ani třetění tam nic nevychází. Tak do toho chvíli čučíme, ale nic lepšího nás (naštěstí) nenapadá. Nakonec zadání překreslujeme na průsvitku a překrýváme ještě jednou a lépe (máme intenzivní, i když asi mylný pocit, že jednu část bylo potřeba ještě otočit vzhůru nohama) a je to. Jde se dál.

Třináct (6:30-7:01) Zeměpis

Sedíme u kostela a kolektivně hledáme v textu zeměpisná jména. Brzy jich máme dost na to, abychom přišli na to, že jsou tří kvalit a tvoří číslice 1, 3, 5. Co s tím? Na okolní kótu to moc nevypadá. Majda s Břeťou se jdou podívat na blízký elektronický plán města (ale za dvěma rohy to zavrhujeme jako zcestný nápad a vracíme se zpět), já s Radimem hledáme v mapě Šumperka, jestli tam není zastávka, kde by jezdili právě jen autobusy číslo 1, 3 a 5. Volá Majda nápad přečíst příslušná písmena z názvů. Vypadá to dobře, jen chvíli trvá, než najdu správný směr čtení. Jde se dál.

Čtrnáct (7:12-7:55) To čemu jsme říkali film

Tohle šlo docela dobře, ne, že bychom byli nějak zázračně rychlí, ale správné nápady přicházely plynule a pracovali jsme hezky týmově. Stříháme jedno zadání. První nápad je seřadit to tak, aby to (a) dávalo po řádcích smysl, (b) v každém sloupečku bylo alespoň jedno správné písmeno A-Z (Břeťa zatím kouká do druhého zadání a přemýšlí ještě o jiných možných postupech). Po chvíli si všímám, že „divná“ písmena jsou jen ve 2. nebo 4. řádku. Rovnáme tedy podle 2. nebo 4. řádku. Jde to celkem bez alternativ. Ale smysluplný text nikde. Zjišťujeme, že můžeme proužky srovnat do vlnovky – 2 nahoře, 2 dole – tak, že dostaneme s 2. a 4. řádku abecedu. V prostředním řádku takto vzniklém však tajenka není. Škoda. Ale je to jev zjevně nenáhodný, pravděpodobně vedlejší efekt principu správného řešení. Ale než Břeťa odhalí slovo „pokračujte“, ještě to chvíli trvá.

Patnáct (8:22-konec) Č

Naše konečná. Zadání v nás neodbytně vyvolává asociace na Sirky a tedy vyšrtávání nějakých shluků. Části slov se krásně opakují (pár-park-parkur, leč-léčka-slečna... atd.). Všímáme si nezvykle velké frakvence Č. Hezkých pár desítek minut dělá různé variace na vyškrtávání. Pak se nás pomalu zmocňuje rezignace. Máme stejné pocity jako loni na poslední šifře. Později dělám frekvenčku – extrémy mají písmena jako A, Á, Č, K, R, I, Í, E... Zkoušíme vyškrtávat Svíčky na mnoho způsobů... Kolem třičtvrtě na dvanáct to vzdáváme. Šifra se mi moc nelíbí. Možná by bylo lepší, kdyby nebyl nikde obsažen shluk KA, který je anomálií této šifry. Možná by bylo lepší buď interpunkci ignorovat všude, nebo ji respektovat. V zadání takhle byly dlouhá i krátká písmena, ale řešení je nerozlišovalo. A určitě by bylo lepší, kdyby nebyly Sirky. Na tuhle šifru seděly nebezpečně dobře. A zajímalo by mě i autorské vysvětlení toho, zda tam byl nějaký mezikrok, který měl na řešení upozornit (frekvenčka? pro 58 slov už je to dost opruz), navíc slovo „díra“, byť napovězené v Sirkách, je v této souvislosti dost nezvyklé na to, aby bylo použité tak, jak bylo použité. No, čtyři týmy šifru daly, takže nebyla neřešitelná, ale mám z ní ten pocit, že nešlo o to, správně vyřešit napínavou detektivku postupným odhalováním, ale prostě mít nebo nemít ten správný, ale jinak se od jiných nijak neodlišující nápad z nepřeberného množství rovnocenných nápadů.

Suma sumárum.

Další Svíčky za námi. Byly opět velmi příjemnou šifrovačkou, i když se nám letos podařilo skončit už na předposlední šifře (po dvou letech konce na té poslední jsme už docela stáli o posun o šífru na druhou stranu). Většina šifer byla jako obvykle výborných (15. ještě chvíli budu vstřebávat). Možná jen trasa terénní části, přesněji její druhá půlka, nám přišla horší než v minulých letech. Kromě nádherných lokací dvojky, trojky a pětky jsme měli pocit trochu samoúčelné navigační obtížnosti v tom smyslu, že se harcujeme obtížným terénem, abychom pak seděli v úplně obyčejném křoví, kde se kdovíjak dobře neluští, a pak šli zase zpátky téměř stejnou cestou. Nic proti navigačním výzvám jako takovým, ale neměly by být pro nic za nic.

Pomalu se ze mě stává nepřítel Sirek, Bednářských listů (ano, jsem Bednář) apod. Obsahují-li nápovědy k některým šifrám, pak rovněž obsahují dezinterpretované dezinformace k šifrám jiným. Krásné šifře by něčeho podobného nemělo být zapotřebí, protože krásná šifra by vše měla obsahovat sama v sobě (souhlasím, ale zameťme si v tomto ohledu nejprve před vlastním prahem).

Tak přidám ještě něco málo:

- Měli jsme letos podle mě trochu špatnou morálku a moc nefungovali týmově. A taky jsme nějak málo vydrželi. Krizi jednoho ostatní nezaháněli, spíš jsme se jeden od druhého nechali nakazit.

- Musíme ocenit znění nápověd, které jsou opravdu vyladěné; obě dvě, které jsme využili (6 a 7), napovídaly všechny prvky šifry, ale zároveň nebyly polopatické.

- Super byl turniket se svačinkou, dobíjení v teple a luštěním 11 v teple. Organizátoři si po loňsku evidentně dali pozor na sekvenci 10 a 11 a letos fugovaly velmi pěkně.

- Docela fajn mi přišlo i to, že byl rozjezd dle mého názoru šifrařsky o něco náročnější než loni (a asi nejen pro nás, alespoň dle časů průchodu do finále), což je fajn vzhledem k tomu, že zde stále existuje možnost nápověd a záchran, takže zákys nemá fatální důsledky. Naopak první šifry finále mi přišly možná moc jednoduché.

Každopádně děkujeme orgům moc za hru a do Havlbrodu se už moc těšíme.

Sepsal Vláďa, komentovala Majda.