Vlhká jáma na Svíčkách 2012

Letošní Svíčky nám nějak nesedly. Je to spíše o pocitech, než o čemkoliv jiném. Napíšu alespoň pár poznámek, především jak zpětnou vazbu pro orgy.

Na Svíčky jsme vyrazili ve složení, které se dá asi nazvat aktuální základní sestavou Vlhké jámy. Cíl byl, alespoň pro mě, jasný, konečně Svíčky dojít, neboť dojít Svíčky je vhodný následný cíl poté, co člověk vyhraje Tmou, že.

Start se celkem povedl, konečně nám někdo koupil 3D puzzle a zrovna takové epesní. Aničce se bude líbit, i s těmi připsanými písmenky. Startovní šifra pěkná, postupně přicházíme s různými pozorováními a téměř největší problém nám dělá najít dílek č. 1. Nejsme si sice jistí, jak přesně měl vypadat autorský způsob čtení, ale to nevadí.

Šifra Skákal pes nás trochu odpuzuje vzhledem svého zadání. Přijde nám ošklivé a přeplácané. Chvíli nevíme, jak do toho, ale pak Honzovi docvakne písnička a zadání hnedle dává smysl.

Břeťa, jako skoromístní, nám sliboval krásný kostel, a měl pravdu. Díváme se do Bezvíčku, Honza se učí koťátka a mumlá si u toho neuvěřitelně vtipné věci. Máme za to, že jsme dokázali, že osmisirková úloha nemá řešení.

Morseovkovo-buřtová šifra nám přijde chutná, ale taková zbastlená. K řešení směřujeme bez nějakého velkého tápání, málem ani nedopijeme a už jdeme spolu s Prahorami dále. Vzpomínáme na loňský ročník, kdy nám to s Prahorami bok po boku mile šlo od ruky několik stanovišť. Letos se to nepovedlo, na Houslích na nás zapomněli počkat.

Šifra Housle ve mne stále budí rozpaky. Jak vypadalo řešení u nás?

Celkem rychle máme první krok - všímáme si polského kříže a máme mezitajenku, ale nejsme schopni ji uspokojivě interpretovat. Tři žerdě nás navádějí na rozsekání 21 dvojvlajek na 7 brailovských uskupení. Chceme obarvit šedé vlajky na jiné barvy. Všímáme si, že barvy u bílých a červených jsou zachovány při opakování písmene, takže stále uvažujeme směrem, že musíme nějak písmenům abecedy přiřadit barvu. Nejlépe modrou, bílou a červenou, abychom následně četli jen bílou a červenou (jak chápeme mezitajenku). Zkoušíme to nějak přes barvičky v odpovídajícím znaku vlajkové abecedy. Nejde to. Zkoušíme braille bruteforce. Po hodině máme důkaz, že to Braille nemůže být. Máme intenzivní pocit, že nám uniká smysl mezitajenky, především té části o gownu a merde. Padá i nápad na sedmisegmentový displej, ale nevíme jak.

Přesun proti trudnomyslnosti do příjemné dřevěné boudy na kraji dlouhého břehu přehrady lemovaného luštícími týmy. Voláme o nápovědu. Ta nás utvrzuje v displeji, ale neodrazuje nás dostatečně od šedých polí. Utvrzuje nás v tom, že písmeno si zachovává svoji barvu. Další trápení, začíná krápat. Nakonec zkoušíme i použít do displeje jen bílá a červená pole, ale pracujeme jen se všemi devíti. Leze z toho 632.5, což žádné kótě neodpovídá. Poslední krůček - vyhodit opakující se písmena nepřichází. Bereme další nápovědu, která nás posílá na alternativní další stanoviště vysoko na kopci u rozhledny.

Z této šifry mám pocit, že pro eleganci mezitajenky autoři v šifře nechali zbytečně mnoho balastu a mezitajenka přitom sama asi obsahovala nedůležité věci - třeba dovětek o o merde. Potřeba vlastně bylo jen 6 z 42 znaků zadání.

Začíná pršet, výstup od přehrady krleš do kopce byl celkem v pohodě. Nalézáme krásný úkryt v polootevřené garáži a logika, z našeho pohledu asi nejkrásnější šifru hry. Bohužel brzy musíme znovu na déšť. A tak to jde pár dalších šifer - rychle postavit přístřešek, hned vyřešit šifru a zase dál v dešti.

Z hlediska vlhkosti nám bylo osudné především drobné zakufrování cestou na Trávu. Podobně jako řada týmů netrefujeme modrou. Sice nebrodíme a jen přeskakujeme po kamenech, ale cesta podél řeky vysokou mokrou trávou nás promáčí vydatně. Do bot nateklo horem. Šifra samotná je hravá, ale nějak nepokládáme obecně za elegantní šifry, které sestávají z oddělených částí zadání. I když to je spíše záležitost estetické preference.

Další cesta po modré je v dešti docela hardcore. Vyzvedáme Akord a pokračujeme v cestě do Bystřice, neboť předpokládáme, že další stanoviště s označením místa turniketu, bude tam. Strašně se těšíme na turniket. Mluvíme o šifře, ale nic nás nenapadá. Vlajky známe, přemýšlíme, čeho je 49. Kempujeme v Bystřici na autobusové zastávce. Rezignace, mokro, zima. Přijde nám, že už je nadějná hodina a volíme přesun do centra, někam do většího komfortu. Ukazuje se staré osvědčené, že v pekárně u kapučína s koblihou se luští 4x lépe než v autobusové zastávce a 16x lépe, než na dešti. Řešení nás trochu zklamává. Vazby zemí na barvu nám nepřijdou nijak elegantní. Přijde nám zbytečné, že to bylo zadané takto a ne jen třeba barevnými puntíky. Celý ten tyjátr kolem vlajek států ve výbavě nás navedl (k pochopitelně chybnému) přesvědčení, že je třeba znát jak podobu vlajky, tak název státu. Jinak by orgové přeci zadali buď jen vlajku, bez potřeby znát stát, nebo jen název státu, bez potřeby znát vlajku. Mnohem více jsme čekali nějaké rekombinace do vlajek jiných států...

Napadá mne, že autoři asi chtěli zadáním skrze vlajky nahintovat řešení skrze vlajkovou abecedu. Nás ale spolehlivě odvedli někam úplně jinam.

Konečně turniket. Rozmrzelosti přidává odmítnutí orgů našeho tvrzení, že osm sirek nemá řešení. Dobíjíme body a luštíme DUB.

I Dub nám přijde trochu nešťastný. Především v tom, že nemá potvrzující krok. Člověk si může představovat docela rozumné řešení, ale teprve, až se vzdá možnosti nápovědy, zjistí, že to asi není to pravé. V našem případě jsme nápovědný text nejprve interpretovali tak, že z příslušné písničky máme z textu odfiltrovat vše o počasí, oblečení atd. Mapa Bystřice neukazuje žádnou ulici Na Vartě. Bude to určitě nějaké písmeno. Z textu zbývá “stojí voják na vartě”. Ze “Sirek” si uvědomujeme otázku “Co stojí na Primě”. Voják, stojí na notách primy G. Nepřijde vám to logické? Dlouze hledáme od bodu G... Po dvanácté to balíme. Máme všichni chuť odjet autobusem o půl jedné. Do budoucna bych se velmi přimlouval za více potvrzující se přechodovou šifru mezi rozjezdem a finále. Byť by nás asi k-varta napadla, kdybychom měli morál luštit dále, nejsou jednopísmenné tajenky příliš šťastné. Chápu důvod jejich existence, ale ideálně nějakou formu, ze které víte, že je to to právé - třeba nějaké vykreslení grafárnou. Ostatně tuším, že i Prahory měly ten správný nápad až jako třetí.

Máme ze Svíček divný pocit, ale zároveň je obtížné argumentovat, že by orgové udělali něco vyloženě špatně nebo jinak než dříve. Pochopili jsme fígl a zjevnou eleganci písmenných názvů šifer, jako org to velmi oceňuji, ale jako hráčovi mi nějak vadilo, že si nemůžu počítat, na jaké stanovišti jsem (zvyk je železná košile). Zcela určitě byly Svíčky jako obvykle perfektní po organizační stránce. Několik šifer nám přišlo takových nehezkých. Zatímco v minulosti jsme vždy Svíčky chválili za perfektní mezitajenky, nápovědy a jiné drobné hinty, letos na nás nějak nefungovaly. Zatímco loni vlhká Vlhká jáma usušená na turniketu vesele vyrazila do finále, letos jakoby vlhká Vlhká jáma na turniketu nepohodlí z terénu nedokázala setřást. Prostě nám to nesedlo a začínám přemýšlet, jestli dříve my dojdeme Svíčky, nebo Pralinky vyhrajou Tmou. Kolik suchých knedlíků se musí odjíst?

Každopádně děkujeme orgům za všechnu práci, kterou si se hrou dali, děkujeme i za logistickou pomoc při Majdině stěhování z Prahy do Brna se zastávkou na Svíčkách. Teď, v pondělí večer, bych si dal Svíčky klidně příští víkend znovu, takže se už moc těšíme na další pěkné místo k objevování.

Sepsal


Vláďa