Na Tapüry jsme se těšili, loňský ročník se nám moc líbil, ale hlavně brzký start, dlouhá hrací doba a pražská lokace umožňuje zahrát si rozumnou část hry i kojícím (pražským) matkám. Už na Sešlosti jsme se s Tapüry bavili, zda bude trasa kočárek-friendly, a tak Tapüři přidali do pravidel ustanovení o neluštících dětech a my se tak mohli postavit na start v šesti – tradiční vlhkojamí trojici Vláďa, Majda, Břeťa doplnila Anička v kočárku a dvojice černokočičáků Pavel a Vojta.
Dopoledne před startem zjišťujeme, že jsme poněkud nepřipraveni, a tak na poslední chvíli Břeťa brakuje papírnictví a nakupuje kružítko a modelínu. Kvůli tomu se nestíhá stavit u nás doma na Výtoni, aby nám vrátil nějaké knížky, takže je máme s sebou jako zátěž.
12:00 – cca 13:30, Start
Místo startu je úžasné, především překvapuje tu polovinu týmu, která strávila mládí na nedalekém gymplu a o této louce neměla tušení. Start nás zastihuje trochu nekompletní, naštěstí Pavel má zpoždění jen půlminutové a Vojta asi dvouminutové. Docela dlouho čučíme do zadání a nikde není žádný jasný nápad. Způsob tisku nedovoluje jednotlivé úlohy příliš rozstříhat, a tak se soustřeďujeme na 5. úlohu, kde Majda po chvíli ze dvou písmen odhaluje správné heslo. Hurá, můžeme zbytek rozšmikat. Odhalujeme slovo „kolikáté“, ale použít to neumíme. Odhalujeme stanice metra (až na jednu), vše ukazuje na morzeovku, ale ne a ne ji správně přečíst. Řešíme řady, přichází mřížka zdarma a konečně čteme metro. Chybí nám už jen jeden díl, ale tajenku zvládáme bez něj a pelášíme na Petřín. Start byl docela náročný, nám trval dlouho, ale to všem, a tak startujeme někde v první desítce, což je při našich zpravidla pomalejších startech super (naposledy na Svíčkách to byla ostuda). Anička celou dobu spí.
13:53 – 14:07, Jedna – Procházka růžovou zahradou
Tipujeme, že by šifra mohla být v Květnici, nakonec ji u dobře maskovaného orga objevujeme v růžové zahradě. Všímáme si, že tvar zadání odpovídá parčíku, uličky tam mají 25 uzlů + Q. W a X dole v rozích a G uprostřed také hezky vedou, a tak ignorujeme Břeťu, který tvrdí, že takhle to být nemůže, a než bys řekl střep, jsme na cestě na náměstí Kinských (cestou umravňujeme Pavla, že se opravdu nevyplatí snášet kočár po schodech, abychom ušetřili půl minuty), kde nasedáme na tramvaj (a jako magoři přebíháme s kočárem z jedné bariérové tramvaje do jiné bariérové tramvaje). Uvědomujeme si, že jsme promarnili šanci na levnou nápovědu, protože jsme šifru vyřešili tak rychle, že jsme na sochání tapüra úplně zapomněli. Nu což.
14:45 – 15:01, Dva – Železniční most poprvé
Na mostě bereme zadání a jdeme si sednout na kofolu na zahrádku k Celnici. 26 vět je odhaleno hned, častá příslušná písmena také. Ostatní dolušťují a já odbíhám celých 50 metrů domů, abych odložil knížky, které v kočárku trochu překážely. Ideální stanoviště pro Vlhkou jámu. Anička stále spí.
15:19 – 15:42, Tři – Hodinový plotter
Spojitost s Tapüřím nakopnutím máme hned, první nápad je malovat si podle pokynů, poněkud nezvyklé jednotky vzdálenosti nás nijak nematou. Práci dělíme na dva týmy a za chvíli bez problémů čteme „jezerka jih“. Na Pražského povstání jedeme autobusem (nízkopodlažním!).
16:04 – 16:15, Čtyři – Rozčtvrcená písmenka
Na Jezerce nikdo není. Vzbudila se Anička a má hlad. Během deseti minut máme nakojeno i vyluštěno. Oříškem bude přesun, chvíli bloudíme na Družstevním ochozu a užíváme si místní družstevní názvy ulic (v čele se zdařile přejmenovanou ulicí Zdaru na Zdařilou). Nakonec sestupujeme na Nuselskou, cvičíme čtyřmužné přenášení kočárku a za chvíli jsme sehraní jako v depu formule jedna. Cestou přichází smršť smsek od Barnabáše, který se probudil po delší odmlce. Na Michelské si chvíli počkáme na autobus (opět nízkopodlažní, chválíme DPP), který nás, díky objížďce, dováží sympaticky blízko kostela v Baarově. Nikdo tam není a zadání chvíli hledáme.
16:47 – 17:22, Pět – Pü
Mezikrok máme celkem rychle, ale co si počít s pü, dlouho netušíme. Jak na to Pavel nakonec přišel a co (a zda vůbec něco) ho na to vedlo, nevím, protože Anička byla vzhůru a nudila se, takže jsem přebaloval a pobíhal s ní kolem kostela. (Pavel aplikaci pí navrhoval skoro od začátku, jen mu nějakou dobu trvalo, než se vykašlal na mé vehementní přesvědčování, že něco tak hnusného jako rozvoj pí tam přeci orgové nedají. Dali.) Drobný zásek, přichází několik dalších týmů. Při přesunu busem přijde řeč na to, že míříme do známé světostrannové části Spořilova, těšíme se na šifru, která místní kuriozity využije.
17:48 – 19:40, Šest – Kompasy
Přichází šifra, která nás docela dlouho potrápí, ale zjevně nejen nás. Kompasy jasně odkazují na přilehlé ulice. Chvíli řešíme, jak kompas interpretovat – ukazuje střelka na sever nebo na zamýšlený směr? Ve variantě sever brzy nacházíme neexistující ulici, takže používáme druhou variantu. Hm, co ale dál, v mapě to nic nekreslí, překreslování tvarů ulic do rastru taky k ničemu nevede. Anička spí. Chvíli nejsou nápady, až se pouštím do frekvenčky, která ukazuje dvojice a následně i na deset označených křižovatek. Přichází Tapüře a dává nám druhou šanci na vymodelování tapüra. Výroky na křižovatkách jsme oběhli a opsali, po chvíli nalézáme skrývačky. Anička jí. Pak další zásek – nevíme jak dál. Anička se nudí. Kolemjdoucí Pralinky ji chtěji tišit pralinkou zvlášť. Voláme si o nápovědu, docela dlouho musím přesvědčovat nápovědku, že pokud existují nápovědy dvě, chci určitě tu druhou. Nejdřív jsme mrzutí, že nám nápověda říká jen to, co už víme. Než Břeťa konečně aplikuje druhou část nápovědy a přečte hranice vět, trvá ještě docela dlouho. Navíc nám to na jednom místě moc nevychází, asi jsme jednu větu špatně opsali. Anička opět spí a my vyrážíme směr Malinová.
20:28 – 22:10, Sedm – Broučci
Cestou trochu zmatkujeme v autobusu, neodhalujeme jeho smyčkovitou trasu a vystupujeme hned na první stanici. Zbytek přesunu je dlouhý, zadání pak (kvůli tmě a drobné chybě v řešení) hledáme docela dlouho. Hromada broučků, odporně moc broučků. Všímáme si různě rozevřených krovek, poté čteme beruškové „párujte“ a snažíme se párovat úplně stejné (i stejně orientované) broučky. Moc jich tam není a nikam to nevede (a je to fakt opruz). Chvíli vážně přemýšlíme, že by další stanoviště mohlo být v nedaleké Karafiátové ulici. Už je docela pozdě, voláme Majdě s Aničkou odvoz (ať si děda s babičkou trochu užijí) a přesouváme se do hospody. V hospodě konečně používáme pozapomenuté mašličky, což nás navádí na krovky. Břeťa vybarvuje jeden typ krovek, ale i tak nám ještě hezkou dobu trvá, než objevíme grafiku.
22:27 – 23:33, Osm – Přísloví
Co se zadáním je jasné. Tři přísloví jsou hned, problém je najít to další správné. Na přísloví je expert Majda, a tak jí voláme. Ta už má hotovou větu na slovo Diblíček, takže máme k dispozici další nápovědu. Diktujeme Majdě ještě zadání pomocné úlohy mřížka. Čtyřslovných přísloví s třetím slovem na T máme několik, pokoušíme se je aplikovat, ale moc to nejde. Volíme přesun k nápovědě. Jedeme tramvají, hned jak nastoupíme, domýšlíme správnou tajenku, tak zase hned vystupujeme, kontrolujeme dalším odhaleným příslovím a nastupujeme na tramvaj v protisměru, která nás veze na Slavii.
23:55 – 0:19, Devět – Sudá lichá
Básnička je hodně divoká, zaujme nás chybějící interpunkce na konci řádků. Dvacet minut do toho civíme, pak se mi naštěstí podaří naladit se na autistickou vlnu a čtu cik-cak konce řádků. Když víme, jak to funguje, tak básnička už krásně dává smysl. Vezeme se tramvají k Vinohradské vodárně, celkem dobře tušíme, kde je ventilace z metra, takže s dohledávkou šifry nemáme problém.
0:34 – 1:34, Deset – Směrová růžice
Zadání vypadá hodně divoce, všímáme si teček na vodorovné linii, zkoušíme to přeložit. Na stanovišti nikdo není, podle Barnabáše není nikdo dál, volíme ihned taktický přesun k nápovědě. V Ruské dobíháme tramvaj, která nás veze až na Čechovo náměstí. Na udaném místě nacházíme pouze nálepku, nápovědu někdo utrhnul. Voláme orgům, ale zároveň nacházíme i zmuchlanou nápovědu na zemi. Opisujeme si ji a lepíme zpět na místo. S nápovědou to pak šlo relativně rychle, ale nedokážu si představit, jak to jde vyluštit bez nápovědy. Nejde o to, že se musí vyzkoušet čtyři možnosti, ale proč v tom hledat morzeovku? Trochu nedůvěřivě hledíme na řešení, které nás odkazuje zpátky na Železniční most. Nakonec to hodnotíme jako super nápad. Navíc nám za minutu jede noční tramvaj, které díky výluce zajíždí na Výtoň. Nápověda se tedy naprosto vyplatila.
1:54 – 2:16, Jedenáct – Železniční most podruhé
Nápad s opakováním graduje. Jdeme do parčíku na smíchovském břehu a hledáme rozdíly v zadání dvojky a jedenáctky. Chvíli trvá, než si všimneme, že změny jsou postupně na různých místech od začátku věty, což nám dává poslední informaci – v jakém pořadí to číst. Ještě se přioblékneme, protože začíná být frišno. Jdeme ulicemi plnými potácejících se opilců na Anděla. Tramvaj nám ujela před nosem, ale pěší přesun vyjde nastejno jako čekání a jízda, tak čekáme.
2:46 – 4:20, Dvanáct – Komprimovaná morzeovka
U pomníku potkáváme Drahošovarany, Barnabáš ukazuje další zásekovou šifru, a tak se opět přesouváme pro nápovědu. Akorát, když nám přijíždí tramvaj, se Drahošovci zvedají. Ale vypadají spíš, že si vzali totálku, než že by jásali nad vyřešením šifry.
Šifra vypadala moc pěkně, zjevně nějaká metoda komprimace morzeovky. Dolní indexy závorek navíc ukazují, že závisí na pořadí likvidace závorek. Jak se ale morzeovka umocňuje? Kolik informace šifra může nést – odhadujeme, že docela hodně. Nápověda (vložte)13 nám moc nepomáhá. Sedíme nad Strahovským tunelem a zmocňuje se nás krize. Břeťa a Vojta klimbají, já a Pavel snahu řešit šifru také už jen chabě předstíráme. Burcuju tým a nutím všechny o šifře mluvit. Vojta přichází se správnou interpretací nápovědy. Vypadá to elegantně, ale není to jednoznačné. Nejdříve vkládáme na třináctý znak, který odsunujeme dál. Obrácený exponent znamená, že máme vložit závorku pozadu nebo na místo počítané odzadu? (druhou možnost později logicky vylučujeme). Výsledek smysl nedává, ale některé mezikroky nadějně směřují ke Košířskému náměstí, které jako předpokládané další stanoviště prosazuje Pavel. Vkládáme místo třináctého znaku, který nahrazujeme závorkou. Nemají se počítat znaky i se závorkami? Nakonec vkládáme v naší interpretaci „za třináctou“ a rozčilujeme se nad chybou v šifře, abychom po chvíli pochopili, že to znamená „na třináctou mezeru“. Nápad na šifru spočívající v komprimaci morzeovky se mi moc líbí, škoda jen, že se orgům nepodařilo odstranit nejednoznačnost minimálně tří rovnocenných možností, které šifru vražedně a neelegantně ztížily.
4:38 – 6:07, Třináct – Slabiky
Na Košířské náměstí jedeme opět tramvají. Zadání vypadá moc zajímavě. Je nám strašná zima. Všímáme si, že autor šifry si vystačil se značně omezeným počtem slabik. Začínám dělat frekvenčku po slabikách, jejich počet se neomylně blíží k 26. Super. Víme, jak to funguje, odhadujeme krásnou eleganci, že slabika je písmeno, slovo je slabika, věta je slovo, odstavec je věta ... kniha je kapitola. Břeťa pospává, já se snažím zahřát, Vojta se snaží přiřazovat podle frekvence hodnoty slabikám a Pavel už pomalu bruteforcuje prostou substituci. Ranní krize je ranní krize, jde to pomalu. Zachraňují nás orgové s čajem a naznačují, že alespoň nějaký tým před námi nejde čistě. Další stanice Ladronka. Jedeme tramvají a autobusem. Stanoviště s letošními elektronickými hejblátky chvíli hledáme.
6:34 – 7:00, Čtrnáct – Větráčky
Zapisujeme si asi 27 pozic, až máme jistotu, že se vše už opakuje. Přicházejí další týmy, a tak vyzbrojeni záznamem stavů odcházíme k nedalekým lavičkám vše interpretovat. Hlásí se Majda, že už jsou vzhůru a jak jsme na tom. Sedmisegmentový displej nás nenapadá, pracujeme jen se sedmi body. Vypadá to jako velmi zhulený font. Naštěstí máme dostatečně bujnou fantazii a řešení celkem rychle odhalujeme. Následuje přesun k Břevnovskému klášteru, který je v této hře velmi výjimečně celý pěší.
7:14 – 8:49, Patnáct – Tapürovi Tapür
Jdeme si sednout někam ke kolejím Hvězda. Slohovka vypadá lákavě, ale dlouho nic moc uchopitelného nevidíme. Začínáme bádat nad specifiky jednotlivých přímých řečí. Používáme Diblíčka a voláme si o nápovědu. Moc nám nepomáhá, ale aspoň si třídíme, kdo je jaký tapür. Majda vyráží zpátky za námi. Nakonec přiřazujeme sedmi tapürům jedno písmeno. Pak i tomu osmému. Máme osm písmen, vypadají na Červený vrch, ale jak poskládat tajenku ještě chvíli trvá. Jednadvacetipísmenná tajenka z osmi písmen je super. Krásná a námi pěkně vysezená šifra. Odkláníme Majdu na Červený vrch a vyrážíme. Majda s Aničkou jsou na místě první, hlásí, že tam jsou i Pralinky. S vyzvednutím ale holky čekají na nás, protože na stanoviště dorazily nepovoleným dopravním prostředkem. Aspoň stihly nakojit.
9:25 – cca 10:45, Šestnáct – Strom
Moc nevíme, kudy se do toho pustit. Břeťa prohlašuje, že to je určitě nějaká triviální informatická konvence zápisu čehosi (což tak i bylo, jenže nám jako informatickým skoroanalfabetům je to naprd). Vyrážím pro nápovědu. Přichází mi gratulační smska od diváka Dalibora, který si myslí, že už jsme v cíli (v Barnabášovi totiž není cíl vidět), tak mu odepisuji, ať kouká dál držet palce. Hlásím strom. Nápověda nepomáhá. Objevujeme shodný počet písmen i čar a z textu na nás koukají slova jako heslo, skola, ulice nebo cil, na dlouhem lanu. S šifrou ne a ne hnout. Základku v ulici Na Dlouhém lánu známe, v téže ulici máme oddílovou klubovnu. Plánujeme v jedenáct vzít totálku, abychom stihli předpokládanou aktivitu v cíli. Nakonec skrablím většinu řešení, Pavel ve zbylých písmenech vidí ptakopyska. Vyrážíme do školy a on ten ptakopysk funguje!
10:57 – 11:50, Cíl – Skládačka
Aničku odkládáme k ochotné chůvě Aničce z Drahošovaranů (díky) a jdeme skládat obrázky. První řešíme hnědou a podrobně si malujeme každý puntík. Neumíme zvíře dost dobře pojmenovat, v našem nákresu vypadá jako otylý dalmatýn. Druhý obrázek je korunová mince a třetí jablko. Neúspěšně zkoušíme heslo zlato. Čtvrtý obrázek je nějaká hlava. Břeťa konečně správně pojmenovává lva a král je tímpádem jasný (padal tam už dříve, ale furt jsme nechápali, co má společného s medvědem či psem). Orgové gratulují, že jsme vyhráli. Jsme krapet překvapení...
Co říci závěrem? Hru jsme si užili opravdu intenzivně a moc nám sedla. Po loňské premiéře a druhém místě jsme letos vyhráli – asi jsme naladění na tu správnou tapüří vlnu. (Také jsme zjistili, že kdykoliv s námi jde šifrovačku Pavel, tak vyhrajeme :-), měli bychom ho zlanařit natrvalo.)
A ještě pár plusů a mínusů
+ Nápad s opakovaným stanovištěm 2/11 a opakovanou šifrou.
+ Trasa. Sice možná trochu kontroverzní, ale mně se kombinace dlouhých přesunů s častou možností použití MHD líbila. I když pro příště si to říká o zařazení funkce logistika do týmu, který by optimalizoval trasu v IDOSu (letos jsme to dělali tak, že když jsme šli kolem zastávky, tak jsme koukli, kdy to jede).
+ Některé skvělé šifry (jednička, třináctka, patnáctka, dvojka v kombinaci s jedenáctkou, šestka...)
- Některé šifry z kategorie „proč si org vybral zrovna tuhle variantu?“ (pětka, dvanáctka).
+ využití lokací (růžová zahrada, Spořilov)
+ týmový cílový úkol (i když nám moc nešel)
+ počasí, kočárová trasa včetně osazení nízkopodlažními vozy MHD :-)
Dost se diskutoval systém nápověd. Viděl bych dvě věci, které se mi možná úplně nelíbí. Zaprvé, při letošní obtížnosti byl dvouhodinový postih občas nebezpečně blízko průměrnému luštícímu času. Nerad bych se dočkal toho, že tým přijde na stanoviště, podívá se na Barnabáše, zvolí taktickou totálku a vyplatí se mu to. Zadruhé, příliš se mi nelíbí terénní nápovědy, kdy jsme u některých šifer pro ně automaticky chodili, protože se to téměř vždy vyplatilo. Raději bych viděl více možností telefonické nápovědy, kdy tým musí pečlivě vážit, zda nápovědu neplýtvá zbytečně a později mu nebude chybět.
Moc děkujeme za hru, Noc Tapürů je naší nejúspěšnější (a nejen proto jednou z nejoblíbenějších) šifrovačkou, takže se těšíme na příští ročník.
Sepsal Vláďa, komentovala Majda, jazykovou korekturu provedla Anička :-D